A vyznělo to tak, že ve spojení s milováním. Víte, tak nějak s pacienty občas něco prohodím a ledacos se dozvím. Ne že by v názvu článku bylo uvedeno kdovíjak nechápavé sdělení, ale právě u této paní mě to překvapilo. Postavou má totiž rozhodně blíž k lehkoatletce než k prdelaté paňmámě, jejíž jedinou starostí je zadělat včas na buchty a aby jich bylo pro všechny dost. Takovým ať se líbí pupkáči a nebudou spolu působit jako pěst na oko.
Jenomže ta záliba v pánském bříšku u mé asi čtyřicetileté pacientky hmotnostně tak akorát, to mi hlava nebere. Předpokládejme, že má takového chlapa s panděrem doma a abychom neextrémovali, vůbec to nemusí být plešatá těžkotonážní monstrozita, které visí kůže houpavě pod rozkrokem a zadýchává se už na třetím schodu. Představme si, jak hladí jeho klenoucí se bříško a na copak asi přitom ta paní myslí? Že mu dobře vaří? Že je dobře, že chodí její muž do hospody na nejedno pivo? Anebo je pravda obojí? Nebo snad může myslet i na to, jak ještě i ona touží po takovém bříšku a že by chtěla děťátko? Rozhodně ne o tom, že by se ten její měl víc hýbat, míň jíst, prostě zhubnout.
Nemůžu uvěřit tomu, že se jí opravdu líbí milování s někým takovým. Předpokládám, že v misionářské poloze zážitek nic moc, ale kdo ví? Neznám to. Ale co když ji extrémně vzrušuje co nejplošnější kontakt v poloze zezadu, když jí svůj batoh částečně hodí i přes zadek? Anebo je pro ni daleko rajcovnější hlasité funění po fyzické stránce ne příliš vybaveného partnera?
Jedinou, ale opravdu jedinou výhodu takového konstitučně nesourodého milostného svazku nacházím jedině v tom, že když spolu leží za sebou lžičkovitě na boku, nefuní jí on nepříjemně na krk z tak malé vzdálenosti jako kdyby bříško neměl.
Anebo je to úplně jinak. Ženské jsou, jak všichni víme, mrchy menší nebo větší. Třeba má manžela z nějakého vážného důvodu ráda a zároveň je ráda, že je o něj díky jeho ne příliš přitažlivé postavě pramalý konkurenční zájem.
Ona sama domácí milování jednou za čas přežije a za skutečně pěkným pravidelně utíká. Vůbec to nemusí být kulturista se svalnatými břišními klobásky s celkovým tukem, na kterém byste si neusmažili ani topinku, ale tak nějak milenec průměrně normální, takže třeba i s malou nadváhou.
Milování není jenom o bříšku, pomyslí si mnozí a já to vím. Ale přece jenom... Když pomineme sex pouhý náhodný, rekreační, příležitostný nebo si tomu říkejte jak chcete, tak ten druhý, ten pravý z lásky, by přece měl být vyústěním něčeho krásného. Vzájemného porozumění, líbivosti, sympatií, hormonální přitažlivosti, vonění a jiskření a určitě si každý sami ještě něco doplníte.
Mně by třeba vadilo, kdyby mě uháněla tlusťoška a tak nějak to chápu i opačně. Vidět elegantní dámu s pánem, kterému spanilé bříško nezakryje ani volná košile a kdyby si oblíkl jinou jenom o číslo menší, tak by se mu ze spodní části rvaly knoflíky z dírek - no fuj tajbl, pro mě otřesný pohled.
A to se chci už jenom okrajově zmínit o vědecky prokázanému tvrzení, že obezita je nemoc, že podněcuje vznik jiných nemocí, třeba cukrovku nebo hypertenzi a že tím vším život nejenom zkracuje, ale činí ho nekvalitním.
Nejspíš v sobě nenajdu tu odvahu zeptat se příště té paní na to, proč hlavně se jí tolik líbí bříškatí pánové, ale přežiju to. Daleko raději bych dostával ubezpečení od jiných, že je daleko hezčí a běžnější snažit se o pěknou postavu, aby nesouměrné milostné dvojice nepůsobily komicky a nejapně a když už, tak aby vypadaly podobně. Vždyť i v té kreslené pohádce o Shrekovi snad všichni fandili tomu, aby se kouzlem pozměněná Fiona z postavy krásné modelky opět přeměnila zase v tu bodrou paňmámskou Fionu, ke Shrekovi daleko více se hodící.
