A ještě něco málo za naftu +

Tak schválně? Kolik myslíte, že si účtoval řidič za dovoz palivového dřeva z údajně 30km vzdálenosti? Netušíte? Dozvíte se. Ale hezky popořadě, ono to bude mít i jiné pokračování. Telefonicky jsem se s ním domluvil na kubíku dřeva

měkkého a dvou tvrdého. Pro pořádek  900 + 1050 Kč. Na dotaz, kam bych si pro něj mohl přijet, mlžil, ale když mě ujistil, že nafta bude za pár kaček, souhlasil jsem. To vypadá solidně, taky mi mohl zalhat, že přijede benzíňákem.

Jenomže pak se začaly dít věci! Dřevo mi měl na chatu přivézt ve tři, ale v uvedený čas se nedostavil. Protože nejsem z těch, kdo nějaké ty minuty neřeší, volám mu. Dozvídám se, že to nestihne, ale přijel by v sobotu v devět ráno. Čekal jsem mnohé – zpoždění, bloudění, zapomenutí, ale asi mám slabou fantazii. Podle mě jenom nesvědomitý nebo slaboduchý člověk není schopen omluvy předem. Tak to se mám na co těšit - už v sobotu v devět!

V onen den mi volá až po deváté, že přijede za hodinu. No vida ho, šikulku! Sice chybělo vysvětlení, ale aspoň něco. Hlavně jsem věděl, na čem jsem. I když, ne tak docela… Přijel krátce před dvanáctou, to si pamatuju přesně, protože to bylo právě mezi třetí a čtvrtou lžící dršťkové polívky. Tak fajn, palivo má přednost, šel jsem si pro něj!

Znejistilo mě, když jsem viděl tu rozházenou kupu dřeva na vozíku, jak má z toho chaosu poznat tři kubíky. Já naiva jsem si vysnil tři úhledné metrové krychličky čímkoli sepnuté, které si do kůlny z kopečka snadno dohranatím. Navíc jsem vůbec netušil, jak si mám zkontrolovat, odlišit měkké dřevo od tvrdého. První pohled naznačoval poměr spíše obrácený, tedy v neprospěch tvrdého, ale druhý vypovídal aspoň na fifty-fifty. Co jsem však poznal jistě až během skládání bylo to, že polena jsou mokrá. O tom však mezi námi nebyla řeč, to beru na sebe.

No nic, i vyslechl jsem si cenu tři a půl tisíce. S třemi tácy za dřevo jsem počítal, ale pětikilo za cestu mě překvapilo. Až teď mi ten tajnůstkář prozradil, že jeho uklidňující „něco málo za naftu,“ znamená 9 Kč za kilometr, přičemž jich sem ujel 30. Moje kalkulačka v hlavě okamžitě spočítala 540 Kč, ale pochvala „ten pan taxikář je na mě ale hodný, že mi 40 Kč odpustí,“ se nekonala. Ani by se to nehodilo, protože jsem mu připomněl jeho marný první pokus o příjezd, a také jeho slova, že bude chtít jenom něco málo za naftu. Devět korun je sice pár kaček, v tom měl vychytralý mladík opravdu pravdu, ale neprověření dopravní vzdálenosti, absence dokladu o zaplacení, nemožnost kontroly množství a rozlišení mokrého zboží, nahrávalo pochybnostem.

Takže naftu jsem mu ocenil třemi stovkami, a to jsem na chlapce byl ještě hodný. Neměl si začínat, srandista jeden. Sice chvíli mrmlal, ale odjel. S dřevem ke mně už asi nikdy nepřijede, ale to mi nevadí, vykuky já podporovat nebudu. Ale kdo ví, možná se přece jenom vrátí, pod rouškou pomsty a tmy, se zapalovačem a benzínem, aby se pokochal, jak hoří jeho tři kubíky dřeva.

Záměrně píšu „jeho“ tři kubíky, protože moje určitě ne. Totiž: Když jsem dřevo v kůlně srovnal, násobením 0,95 x 1,8 x 1,3 m mi vyšlo přibližně 2,3 m3. To mě zneklidnilo, ale nepřekvapilo. Nejdřív jsem si myslel, že jsem byl ošizen jenom o necelý kubík, ale během internetovém bádání jsem zjistil, že moje poskládané dřevo je vlastně hodnota v prm, čili prostorový metr, (zohlednění vlhkosti, mezer mezi poleny,) který se pro výpočet přesných kubíků ještě násobí příslušným dřevním koeficientem. Vzhledem k mé palivové směsce jsem zvolil 0,65 a vyšlo mi 1,3 m3. Tudíž zlodějna o víc než polovinu! Sice jsem v objednávání palivového dřeva nováčkem, ale nikdo mi nevyvrátí to, že když se s prodejcem domluvím na ceně za kubík, mělo by tomu tak být. Kubík dřeva je metr krychlový natěsnané dřevní hmoty, nikoli metr prostorový (rovnaný) ani sypaný, a prostorový kubík je slátanina. Slova, pojmy nám mají napomáhat k přesnosti, k porozumění, ne k zneužívání!

Takže mu volám, abych mu připomněl, že naše domluva zněla na kubíky, ne na metry prostorové nebo sypané. Inu, nebyl to souznící rozhovor. Tvrdil, že mi snad mohlo být jasné, že na vozíku se jednalo o dřevo sypané. Opáčil jsem mu, že mi ho mohl shodit třeba z vrtulníku, když z toho nakonec budou tři kubíky. A že prý dováží dřevo už pět let a s někým takovým se ještě nesetkal, a že tomu nerozumím. To mě potěšilo, jenomže tomu můžu a nemusím věřit. Pro mě je podstatné to, že kubík (m3) je jasně daná objemová veličina, v našem případě metrová, celistvá krychle dřeva. Tři kubíky tak měly odpovídat 4,8 prostorovým metrům a sypaným ještě víc. Považte, že mých 2,3 prostorových je o něčem jiném.

Nepochopení bude mít zřejmě hlubší kořeny, takže do chybného výkladu kubíku budou velmi pravděpodobně zapleteni i jiní „dřeváci.“ Využívají nesprávné zažitosti, zvyklosti, čemuž nahrává i neznalost i nezájem kupců, kteří na obdržené množství dlabou, a kdyby snad ne, stejně si nedovolí nic namítnout. Zvlášť, když tak jako já doklad o nákupu neobdrží, čímž o možnost regulérní reklamace přicházejí.

Mimochodem, tomu svému slavnému dovozci jsem telefonoval i inkognito, ve snaze vytlouct z něj jméno, nebo aspoň firmu či místo pofiderního podnikání s mokrým dřevem (na stromech u silnic dřevěné reklamní cedulky s telefonním číslem,) ale ubránil se. O tom, že bych si pro dřevo přijel, nechtěl ani slyšet. Divil se mi, protože dopravu „mi přece dá“ jenom za dvě, tři stovky, a to na místo stejně vzdálené s mým pětistovkovým. Vskutku zajímavé, najednou to jde laciněji i bez hádání. Hmmm… jestli tohle všechno něčemu nenapovídá?

Nesmíme se nechat okrádat! Nikým a v ničem! Pak se nám takoví frajírci vysmívají a argumentují třeba tím, cituji ho: „Víte vůbec pane s kým mluvíte?“ To už na mě bylo moc, to o blogu rozhodlo. Je však jednoduché přijít na to proč, když se někdo, kdo rozváží dřevo a pracuje asi na pumpě, považuje za váženou osobu. S frackem a zlodějem mám tu čest, odpověděl jsem mu, a pro paragon si mám přijet na horní čerpací stanici do Přelouče.

Nic neříkejte, je mi jasné, že i tak budu pro mnohé stěžovatelem, vždy remcajícím zákazníkem, ale nic si toho dělat nebudu, protože zrovna takoví chytráci si nechají všechno líbit, bojí se ozvat, férovost pro ně není důležitá, nemají zapotřebí se šizením zaobírat, nebo jsou sami takoví. Ale snad se najdou i tací, kteří pochopí, že mi jde o princip, o čestnost, o správnost.