Švýcarský cíl za humny

Teď už vám bude jasné, že je štěstím, že nejsem barrandovským kameramanem. Jsem amatérský bojový filmař se spěchem do úkrytu. Konečně se po delší době zase setkáme s Harrym, který dokáže rozesmát i koně. I když jsem kůň jen někdy,

 také mě dokáže jako jediný rozesmát k slzám. Ani Menšík a spol to nedokázali. V oné době byl Harry majitelem asi patnácté ojetiny. V oblibě má velké prostorné „MÉĎÁKY.“ Na svou výšku 170 centimetrů, mívá váhu často přes 120. Ten jeho objem se jen tak do malého auta nevměstná.

Zakoupenou ojetinu často i po měsíci vrátí, pokud se na ni vyskytne sebemenší závada. Svou menšíkovskou vyřídilkou dosáhne toho, že odjíždí s jiným vozem této značky. Nezažil jsem, že by někoho neukecal, ať to byl pomocný dělník nebo profesor, inženýr anebo doktor práv. Harry má jen základní vzdělání, ale je sečtělý se širokým rozhledem. To musí být člověku dáno do vínku, žádná sebe vyšší škola to nenaučí.

Tento blog věnuji k narozeninám své dceři Ivě. Ivuš, gratulujeme Ti a přejeme konečně rozumné zdraví!

Stav se na oběd, vydrž do večeře. My Tě opijeme, vymácháme ve vaně se studenou vodou a všechny bacily nastydnou a žádný doktor už je nepostaví na nohy. Zase budeš zdravá jako rybička. Máme Tě moc rádi. Harry Ti zazpívá do telefonu o půlnoci do konce tvých narozenin. Ať Ti ten rok do dalších narozenin uběhne šnečím tempem!