Nedobrovolná cesta - srnec a letadla nad hlavou (9)

Ernsta se ptám, jestli to jsou německá letadla, která se nahoře potulují, neboť od časného rána bylo slyšet slabé bzučení.

 

Vysoko nahoře jsme viděli pouze malé body. Když se výhodně dostaly do slunce, třpytily se jako hvězdy.

„Ti aspoň nemusej šlapat,“ mínil. Opravdu jsme postupovali rychleji než ještě před hodinou, kdy jsme se jen tak šourali.

 

            Zde se musím vrátit do doby výcviku.

Náš důstojník, který měl těžké zranění, pojednou zase onemocněl. Na čtyři týdne přišel zástupce. Byl z Krušných hor, neveliký, jménem Fischer. Své povely řval jako tlampač. Kvůli tomu řvaní jsem ho nesnášel. Do doby výcviku v lese.

Museli jsme se propracovat vpřed od stromu ke stromu, když jsme v určité vzdálenosti zahlédli trávou zarostlou lesní cestu. Hovořit se nesmělo, jako v opravdové válce, tvrdil. V tom jsme se od něho mohli mnohému naučit. Rukou nám dal znamení, abychom zůstali každý za svým stromem stát. On jako poddůstojník byl vždy vpředu, tak jako i teď. Krátce před onou lesní cestou zůstal za silným stromem stát, jako kdyby skutečně před ním byl nepřítel. Že jsem byl další za ním, dal mi znamení rukou přistoupit k němu. Pak ruku zvedl a nechal klesnout, což znamenalo opatrně! Dával jsem pozor, abych nešlápl na sebemenší větvičku, než jsem k němu došel. Musel jsem se přimáčknout ke stromu jako on. Poté ukázal směrem k lesní cestě. Předklonil jsem se a uviděl asi 80 metrů od nás sluncem ozářeného, pasoucího se srnce. V tom okamžiku zvedl hlavu a zavětřil na všechny strany. Byl to fascinující pohled, jak stál ve střehu připraven každým okamžikem ke skoku. K tomu na něj pronikly skrz větve ve svazcích sluneční paprsky. A na to má jeden vystřelit, zašeptal jsem. To máš pravdu, odvětil. Lehce tlesknul rukama, srnec zmizel v podrostu a náš výcvik pokračoval.

Ještě mi řekl: „Mohl bys být myslivcem, jak ses před chvíli zachoval.“

„Můj táta je myslivec,“ odpověděl jsem, „často jsem s ním chodil do lesa.“

„Ach tak,“ odvětil, „i já jsem myslivcem.“ Tím okamžikem mezi námi praskly všechny ledy. Od té doby mi říkal Pytláku a často jsme si povídali o lovu. Udělal mě svou spojkou a já se naběhal více než předtím.

Mohl jsem s ním ale častěji být pospolu, kdy jsme si vyprávěli zážitky při lovení. Často se ptal, proč tak utíkám, ještě si mohu dát na čas, v Rusku prý poběžím setrvačností. Znal Rusko, měli jsme shodné názory, pro toho člověka bych skočil do ohně.

„Něco pro tebe mám,“ řekl jednoho rána, „večer jsem se dozvěděl, že za čtrnáct dní začíná nový kurs pro poddůstojníky, mám tě přihlásit?“ Odmítl jsem, moji dva starší bratři  a švagr (ten švagr byl můj táta) byli poddůstojníky, řekli mi, že v tom případě jsi neustále vpředu.

„Myslel jsem to přece jen dobře,“ dodal, „tím pádem jsi mohl zůstat o měsíc déle ve vlasti.“

            Když se náš příslušný poddůstojník opět vrátil, naše rozloučení bolelo. Tento poddůstojník nebyl u našeho transportu, teprve po přelodění přes Černé moře k nám byl přidělen, byl v jiném vlaku. Zřejmě chtěl ke staršinovi, který rotě velel. Když mě objevil, řekl: „No, pytláku, teď to začíná být vážné.“

Zeptal jsem se ho na ta letadla nad námi. „Jsou to ruská výzvědná,“ ujistil, „už od rána nás mají na mušce. Zřejmě už ví, kam chceme, nespěte v noci moc tvrdě, i kdybyste únavou padali. Buď nás budou bombardovat, anebo můžeme čekat dělostřelecký útok, pokud budeme na dostřel. Nevím ale, jak je fronta od nás vzdálena, ale ani muk o tom všem!“

            To byla zase jedna Jobova zvěst. S Ernstem o tom ale mluvit musím. Ten hned vyjel: „Dobrou noc, Marléno, stojíme tedy před první ochutnávací zkouškou. Ještě dobře, že máme čtvrt litru čaje v břiše, nejsem přesvědčen o tom, že za tím vrcholem dostanem najíst.“ Toho názoru jsem byl také.

 

 

 

Autor: Horst Anton Haslbauer | sobota 19.4.2014 7:03 | karma článku: 10,26 | přečteno: 297x
  • Další články autora

Horst Anton Haslbauer

Holič Alois a nespokojený vnuk

Uprostřed dvorku sedí na židli v trenýrkách Horst, každou chvíli křikne au a cuká sebou. Je střihací den. Slepice klovají na zemi do již spadlých chuchvalců vlasů. Alois se svou stařičkou mašinkou kudlá svého vnuka zrovna za ušima

4.11.2023 v 8:11 | Karma: 16,21 | Přečteno: 253x | Diskuse| Ostatní

Horst Anton Haslbauer

Amíci a uličníci

Jalový Dvůr. Na hlavní silnici Loket - Karlovy Vary mají Američané závoru. Hned u silnice je hospoda s pláckem pro stoly a lavice, teď tam stojí několik džípů. Okolo nich jsou děti z vesnice, které si zvědavě prohlíží své první

28.10.2023 v 8:20 | Karma: 17,21 | Přečteno: 356x | Diskuse| Ostatní

Horst Anton Haslbauer

Černoši něco žvýkají

Na dvůr přibíhá Fritz a s očima dokořán řve: "Lidi, jsou tady černoši..., já viděl černochy..., Amíci tu jsou..., na silnici na Vary postavili závoru..." vyndavá z úst žvýkačku, "a hele, co mi dali, prej se to menuje žvejkačka

21.10.2023 v 9:26 | Karma: 16,53 | Přečteno: 367x | Diskuse| Ostatní

Horst Anton Haslbauer

Jak nás s tetou strašily stíhačky

V sednici se snídá, Anna má sepjaté ruce, oči sklopené a potichu říká: "Co nás všechno ještě čeká," zvedne hlavu ke stropu, "Pane Bože?" "Co bude z mých dětí?" zapojí se Marie." "Nechtěla jsem vám to vůbec říkat," přidá se

18.10.2023 v 15:21 | Karma: 17,40 | Přečteno: 340x | Diskuse| Ostatní

Horst Anton Haslbauer

Na dvůr vtrhli Rusové

Palečkův domeček, před kterým stojí velká dřevěná lavice, je ohrožen. Křovisky se k němu opatrně plíží šestiletý Horst. Místy leze po čtyřech a neustále se rozhlíží do všech stran. Pak se jeho zrak zapíchne do dvířek altánku

14.10.2023 v 8:08 | Karma: 18,50 | Přečteno: 464x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město

24. dubna 2024  11:40,  aktualizováno  15:50

Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...

Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let

1. května 2024  12:58

Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...

NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí

26. dubna 2024  12:04

Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...

Zřícená dálnice v jižní Číně má již 36 obětí, další pátrání komplikuje počasí

2. května 2024  6:23

Nejméně 36 lidí zemřelo v hornaté oblasti na jihu Číny, kde se ve středu po silných deštích zřítila...

Poslanci mají jednat o změně zákoníku práce, o minimální a zaručené mzdě

2. května 2024  5:42

Poslanci by měli na mimořádné schůzi začít projednávat úpravu zvyšování minimální mzdy. Novela...

Dvacet let dotací z EU. Přinesly zločiny, ale i vlaky, techniku a splavné řeky

2. května 2024

Premium Lázně, které nevznikly a je z nich night club nebo zdvihací most, který se nikdy nezdvihl. Česko...

Rus má imperialistické myšlenky. Ukrajinou nekončí, říká velitel v Donbasu

2. května 2024

Premium Doněcká oblast (od zpravodajů iDNES.cz) Vymlácená okna, ale i celé domy srovnané se zemí. Tak vypadá Doněck a celý průmyslový Donbas....

  • Počet článků 621
  • Celková karma 18,19
  • Průměrná čtenost 762x
Nejstarší z pěti sourozenců. Máma byla jak ředitelkou, tak klaunem tohoto cirkusu. Knihy o tom jsou v knihkupectvích a jako E-knihy (www.palmknihy.cz/transfuze-antona-horsta.html + www.palmknihy.cz/ruksak.html). V obou knihách se střídá VESELÉ se SMUTNÝM. LEGRACE nebývá NONSTOP!  

Seznam rubrik