Vážíme si překladatelů?

Píší jednu knihu za druhou a stejně jejich jména málokdo zná. Vděčíme jim za čtenářské zážitky a přesto jsou nám cizí. Ano, takový je smutný úděl překladatelů. No přiznejte, kolikrát se podíváte na předsádky knih cizích autorů, kdo knihu přeložil? Kolik z vás si ta jména zapamatuje?

Možná si říkáte, že na překladu se nedá nic zkazit, vždyť jenom převádí originál do jiné řeči. Ale opak je pravdou. Co překladatel to jiný text. Jen Prokleté básníky u nás kdysi překládalo víc jak 5 spisovatelů. Ale ani jedná báseň nebyla stejná.

 Pak se tedy může stát, že je kniha někdy lepší než samotný originál. Někdy je ovšem kopie hůře čitelná. Čtete jednu větu dokola a pořád nemůžete pochopit jak tu větu ten pisatel myslel. To se vám občas určitě děje.

Hlavně nesmíte zanevřít na svého oblíbeného autora jen proto, že byl špatný jeden překlad. Musíte si uvědomit, že kvalita knihy není jen na samotném autorovi, čeština dá knize jiný nádech.

 Další váš předpoklad jistě bude, že každý cizí autor má svého českého zástupce. Tomu tak je u velkých fenoménů jako J. K. Rowling.  Zkrátka tam, kde na knihu čekáme měsíce a roky.Není tomu tak však u normální spisovatelů. Tam musí občas nakladatelství sáhnout po jiném překladateli, aby stihl svoji zakázku včas. Někdy dá docela práci najít ta správná česká slova, své by mohl vyprávět právě překladatel Harryho Pottera. Hodiny u počítače, oči pálí, čas letí. Jen aby to bylo včas na pultech knihkupectví. 

Zkrátka až zase jednou dočtete nějakou knihu a budete se radovat z dojemného happyendu, podívejte se do knihy, komu za to vděčíte. 

Všechno to podtrhuje jedno krásné rčení:  Překlad je jako žena, buď je krásný, nebo věrný.