Nevěř nikomu, komu je přes třicet!

Nedávno se mi dostal do ruky článek, ve kterém se čerstvě jmenovaný ministr školství svěřuje čtenářům, jak se pan prezident zdráhal dosadit ho do funkce. Mladému politikovi je teprve 30 let a to v Klausovi nebudí přílišnou důvěru. Našel jsem tedy důvod v něčem s naším prezidentem nesouhlasit. Já si totiž myslím pravý opak. K vládě se podle mě hodí výrok Johna Lennona: „Nevěř nikomu, komu je přes třicet!“

Prvním argumentem mé teorie mohou být kauzy pánů Grosse a Čunka. Jejich prapodivná vysvětlování závratných částek na svých účtech by málokdo považoval za smysluplná. Noví strýčci, bratranci a jiní rodinní příslušníci se rodili ze dne na den a obvinění poslanci jim obratně přihrávali původ svých peněz. Nakonec sice vše skončilo remízou, protože se nic nebjasnilo ani neprokázalo, ale vás snad tyhle triky o jejich čistém svědomí přesvědčili? Mě tedy ne.

Ale najdou se i další aktéři, kteří nás ve své funkci nepotěšili a mají už i Kristova léta dávno za sebou. Slovy se například nedá popsat rozhořčení, které vyvovolal ministr zdravotnictví Julínek se svým zavedením poplatků u lékaře. Osobně by mi svým rozhodnutím tolik nehnul žlučí, kdyby svá stanoviska neobhajoval tím, že chce jen snížit počet návštěv u lékařů. Tím tak trochu chtěl myslím naznačit, že jsme banda simulantů a flákáčů. Dobře nám neudělala ani ministryně obrany Parkanová, když nám navrhla výstavbu „bezpečného“ amerického radaru. Tady je zase zajímavé to, že doteď vlastně nikdo neví před jakou hrozbou nás má zařízení chránit.

Mladých schopných politiků na české scéně opravdu moc není. Podle toho pak někdy vypadají i live přenosy z poslanecké sněmovny, kdy se koukáme na ospalé tváře a znuděné výrazy v parlamentních křeslech. Navzájem se mnohdy vůbec neposlouchají a skákají si do řeči. Pak se máme dočkat nějakých vstřícných zákonů. Ale o tom, že mé názory sdílí víc lidí, svědčí i výsledky voleb. Mizivé procento lidí, kteři přijdou dát hlas do urny, vloží svou důvěru do rukou té straně, která zrovna v minulých letech nesestavovala vládu. A tak její excelování nemájí již v živé paměti. Často toho pak záhy litují. Zkrátka jako na houpačce.

Co tedy říci závěrem? Snad jen to, že není radno soudit mladého ministra už jen podle věku a nedostatku zkušeností. Pan prezident by se měl rozhlédnout a zjistil by, že čím mladší politici budou v těchto funkcích, tím méně budou zkaženější stávající vládou.

(tento text byl odevzdán jako slohová práce - úvaha, proto budu rád, když se i vy k ní vyjádříte, díky)