Můj deníček s O2

A je to tady zase! Karma na nule a poslední článek Bůhví kdy. Ale tentokrát za to opravdu nemůžu. To všechno moderní technika O2. Ale co vám tu budu vysvětlovat, pojďte se na ten můj příběh podívat skrz písmenka mého nového deníčku. Příběh je tuze dlouhý, takže budu muset deníček rozdělit do více článků, ale teď už k textu.

Jednoho do té doby krásného dne se ozval zvonek našeho telefonu a na jeho konci nějaká mladá dáma, tedy soudě podle hlasu. Hovoru se ujala hlava naší rodiny ( tzn. otec), slečna se představila jako zástupkyně firmy O2. Nabízela nám totiž jako věrným zákazníkům zajímavou nabídku. Za stejnou cenu internetu rovněž O2TV. Já se dostal ke slovu, až když mi bylo řečeno, že žena na drátě by prosila emailovou adresu, kam nám může poslat informace až bude vše hotovo. A tak jsem dostal do ruky sluchátko a s mým „Prosím“ se spustila lavina informací, znich se ale vyklubala zajimavá fakta.

Budou nám prý zaslána doplňující zařízení, oficiálně nazývaná jako „balíček.“ Samozřejmě volající neopomněla dodat, že vše proběhne za jedinečnou cenu jedné koruny.

Hmm přesto, že mému otci před tím nikdo nic takového neříkal, jsme se přeci jen po deseti minutách rozhovoru dostali ke konečnému nadiktování emailové adresy.

Tím ovšem celá story nekončí, naopak všechno se rozbíhá. A můj deníček začíná vyprávět asi 14 dní po našem telefonátu.

Středa 7. května

Je odpoledne a přicházím domů znaven z vyčerpávajícího vyučování a z probdělé noci ( důvod – hokejový zápas Česko – Itálie). Nad vodou mě drží představa volna, které mám před sebou. Státní svátek a ředitelské volno skýtá solidní prázdniny. Zápínám počítač a zjišťuji, že modem nějak podivně bliká. Zprvu tomu nevěnuji pozornost, přece jen už se parkrát stalo, že to přístroji chvíli trvalo než se rozehřál. Ovšem ani čtvrthodinová přestávka nepomohla a já už začínám trochu panikařit. Co je špatně? Projíždím software a neshledávám žádnou nepatřičnost.

Co se dá dělat, budu muset zavolat na bezplatnou linku zákaznického centra a poradit se s operátorem. Po složitější komunikaci s automatem jsem se konečně dostal k živému člověku, konkrétně k hlasu pracovníka technického centra. Pánovi jsem tedy sdělil potřebné informace a hlavní jádro problému. Ten ale rázem objevil jádro pudla. Připomněl mi, že máme objednanou službu televize od jejich společnosti, a že musím vyčkat až mi přijde nový modem, do té doby však budu bez sítě. Zcela zaskočen touto novou informací jsem se ještě stihl zeptat, jak dlouho to jak může trvat. „Těžko říct, bude to zřejmě v řádech několika dnů.“ odvětil flegmatik na druhé straně. Na krku svátek a pak už jen pátek. Tak nějak se dala zrýmovat nešťastná sitace. A to jsem měl tolik plánů, jak si rozvrhnout práci do školy, nehledě na emaily atd.

Nedá se nic než doufat, že páteční den, bude ten šťstný.

Pátek 9. května

Páteční ráno vypadalo velmi nadějně, sice se o můj budíček postaraly paní pošťačky, ale to znamenalo, že vymodlený balíček opravdu přišel. Ve skutečnosti se z něj vyklubala 4 a půl kilová modrá krabice. V něm byla však potřebná zařízení ukrytá jako opravdové dárečky. Objevily jsme uvnitř dvě menší balení s modemem a setopboxem. Každý přístroj měl ale ještě nejméně další tři obaly. Dali jsme se ihned do instalování. Po vybalení všech náležitostí jsme ale zjistili, že kvůli první „moudrosti“ z O2, budeme muset značně přestavět nábytek v místnosti s počítačem. Barevné kabely, jimiž jsme koncová zařízení měli propojit, totiž dosahovaly délky sotva jednoho metru. Kratší už to asi být nemohlo.

Kvůli nedostatku času jsme tak naše snažení museli přesunout na další den.

Sobota 10. května

To už jsem si přizval podporu, mého kamaráda, vrstevníka a rovněž uživatele internetu od firmy s óčkem a dvojkou. Dodával mi energii, optimismus a informace o mé emailové schránce. Zkrátka to, co jsem v té chvíli nejvíc potřeboval. Když jsme tedy pro každý kablík našli tu správnou zdířku, jali jsme se instalace v počítači. Tam internet nejevil známky života a ani neustálá resuscitace televize, v podobě restartování setopboxu, nepomohla. Opět se ke slovu dostane tedy telefon a na něm technické centrum.

Mužský hlas se ozval téměř okamžitě a já mu vylíčil náš problém s připojením. Pán měl pro nás opět jobovku. Podivoval se nad tím, že nevíme, že službu máme objednanou až na 13. května. Tudíž se pokoušíme marně. Konečně jsem poznal, co známená úsloví: „Ve mně by se krve nedořezal.“ Ano, i zkušený patolog Slavíček by měl u mě v téhle chvíli problémy s objevením červené kapaliny.

Všechny plány na dokončení seminární práce byly pryč. Musíme čekat do úterka.

Úterý 13. května

Můj kolega se opět dostavil, když jsme zjistili, že je stav připojení od soboty pořád stejný. Dali jsme se do nového telefonického rozhovoru s hendsfreem, abychom všechno pěkně slyšeli. Tentokrát nám byl k dispozici mladý technik, nám se tak mluvilo o hodně lépe, ale jinak to výhody nepřinášelo. Ten totiž zjistil, že v již zřízné službě se vyskytla chyba někde v ústředně, kam se data odesílají a bude to muset předat ještě techničtějším technikům. Prý nám ještě zavolá a bude nás informovat. A tak jsme čekali. Půl hodiny, hodinu a když se víc jak po hodině a čtvrt nikdo neozval, vytáčeli jsme podruhé.

Hlas z reproduktorů byl jiný než prvně, což byla docela indispozice, museli jsme tak nováčkovi sdělit v kostce, co se zatím stalo. Jeho kolega měl asi už padla a čekající dorostenci u telefonu už byli zbytečným zdržením.

Nové zprávy se ale k našim uším skuteně dostaly. Porucha je někde na telefonní lince v našem okolí, a následující den dopoledne vyjede technik závadu opravit. O všem budeme informováni smskou o zprovoznění služby. n

A tak ani v úterý nám nebylo přáno. Pokračování příště (zítra). Dočtete se o tom, jak jsem poprvé telefonoval se "sličnou" operátorkou a jak přijel hrůzunahánějící technik přímo k nám domů.