Maturák s pravicovými extrémisty, ale krásnými zážitky

Tento pátek jsem já spolu s ostatními spolugympláky prošel dalším levelem, který nás čekal před zkouškou z dospělosti. A jak že to probíhalo?

Přiznám se Vám, že na začátku jsem z toho dobrý pocit neměl. Maturitní ples v listopadu? Vždyť to je chválení dne před večeří. Slavíme, že jsme maturanti, ale potit se před komisí budem až v květnu. Divná to tradice, ale co se dá dělat.

Následovaly týdny odpoledních, ba dokonce večerních nácviků a ve škole jeden test za druhým. Naše choreografka se marně snažila vymámit z nás úsměvy a nějaký úmělecký dojem. Mohli jsme se jen utěšovat, že to je ještě daleko. Jenže všechno to uteklo jako voda a 28. listopad nadešel. Slavnostní večeře, generálka a pak už ostrý start. Týdny a měsíce organizování měly dojít ke svému slavnostnímu zadostiučinění.

Nervozita, kručení v žaludku, tisíckrát přezkoušené předtančení a už i únava. Tak nějak by se dalo shrnout odpoledne před akcí. Hodinu před začátkem už se hrnuli lidi a napětí mezi abiturienty stoupalo jako jackpot ve Sportce.

Pár minut před vypuknutím ještě pár slov přání od choreografky, poplácání po zádech od ostatních spolužáků a jde se na věc. „Maturitní ples ve stylu Moulin Rouge může začít“ zahřměl moderátor do mikrofonu. „Pařížské prostitutky“ už jsou na place a show začíná. Kluci mají chvíli oddych než holky zatancují malé entré, ale pak vyrážíme i my.

Je to rozdíl, když jste zvyklí na prázdnou tělocvičku a nejdnou jste pozorováni stovkami lidí. Ale taky vám nikdo nezatleská a nepovzbudí Vás. Ale atmosféra, kdy jsme předvedli i tu nejzákladnějí zvedačku – aplaus, blesky fotografů, nadšené tváře lidí, to se nedá ani slovy popsat.

Nakonec jsme si celý večer na sto procent užili a ať se zeptám kohokoli, dal by si to společně hnedka znova. Kaňka ale byla a nezasloužili jsme se o ni my. Průběh celého plesu se rozhodli narušit krajní pravičáci, kterých je tady v Rokycanech po Litvínově snad druhé největší množství. Skupinka notně alkoholem posílených a nacismem poblouzněných mladíků odtáhla a rozmlátila růžového trabanta, který měl být jedním z půlnočních překvapení pro třídní učitelku. Ve finále ho pak zapálili na dvoře nedaleké policejní stanice.

Ale co na tom. Tito psychicky labilní jedinci už sedí, kde mají. Nedošlo jim, že kamerový systém má už i Česká policie. No a my zažili něco, na co budeme vzpomínat pořád a co nám nikdo neodtáhne, nerozmlátí a ani nezapálí.