Jak to chodí v autoškole

Nachýlil se 18. rok a to je nejzákladnější podmínka pro vstup do řidičského kurzu na automobily. Definice hodná nějakého úředního listu, co? No zkrátka - začal jsem chodit do autoškoly. A jaké to tam je?

Zpočátku jsem samozřejmě nevěděl do čeho jdu. I když jako jeden z nejmladších studentů mého ročníku jsem už kolem sebe od kolegů nějaké střípky zkušeností pochytal.

Při první informativní schůzce jsem si začal hlavně všímat osazenstva v učebně. Většina uchazečů o řidičák byla v mém věku, ale dva exempláře byly poněkud starší. Nijak dál jsem se ale po jejich historii nepídil. Jako kluk jsem se spíš začal zajímat o dámskou účast, s potěšením jsem zjistil, že jejich procento v místnosti je minimálně stejně velké jako to naše.

Po týdnu už vše začalo teorií. Pan instruktor, zkušený pán, který má 16 let zkušeností u autoškoly, zahájil hodinu a půl svou zřejmě tradiční otázkou. Měli jsme odhadnout přibližnou rychlost nosu při dopadu naší osoby ze stoje na zem. Pravda, moc se nás neosmělilo k nějakému zdravému tipu. Při představě, jak by to asi bolelo, se těžko tipuje, takže ani není divu, že jsme přestřelili. Správná odpověď byla totiž pouhých 7 km/h. Takže bouračku v padesátce jsme nechtěli ani domýšlet.

Tento rébus a ještě mnoho dalších, které následovali, nás měli jaksi zdravě navnadit, ujistit, že řídit auto je obrovská zodpovědnost a rozhodně ne legrace.

Rovněž tabulka s působením alkoholu v naší krvi způsobila značný rozruch. Zvlášť když se jeden extrovert chlubil, že po dvou dvanáctkách by byl za hoďku dvě „redy.“ Krevní oběh by ale nesouhlasil, ten hlásí odplavení poslední kapky alkoholu po pěti až šesti hodinách.

Dál ale probíhá teorie tak, jak ji asi všichni znáte. Videa s pravidly, křižovatky, značky atd. Pár hodin si takhle všichni odsedíme a už si plánujeme jízdu na cvičišti. Tu už mám v tuhle chvíli za sebou, ale o ní snad v dalším článku.

A proč jsem, milí čtenáři, tento text vlastně psal? Abych vám všem ukázal, že to, že jsme světovou špičkou v počtu dopravních nehod, není vůbec na vině autoškol a jejích instruktorů. Ty svou práci vůbec nezanedbávají, naopak těmi nejdostupnějšími prostředky nás odrazují od bezohledné jízdy. Ať už jsou to záběry z kazety To nejlepší z Novy a ještě trochu víc (nebo tak nějak), což jsou záběry mrtvol, zakrvácených karoserií aut z reálných nehod, anebo jen moudrá slova.

Všechno je to na nás!!