Jací my jsme vlastenci?

Dnešní článek v novinách, který upozorňuje na novou knihu o českých partyzánech za 2. světové války, mě přivedl na myšlenku, jak bychom byli stateční dnes. Bojovala by alespoň hrstka z nás za svou zem a za svého lvíčka?

Ať si v komentářích říká kdokoli, že tehdejší doba byla jiná a nedá se tak srovnávat s dneškem. Téměř před 70 ti lety byli Čechoslováci odhodláni bránit své hranice a nepustit sem jediného fašistu. Evropa je ale zradila a oni museli přihlížet, jak se německé vojsko vlévá do jejich země. Ale i přesto, že jejich hrdost utrpěla ránu, dokázali sami z vlastní vůle bojovat. Někdo stihl utéct do Polska a odtud pak do Británie, kde bojoval za své nejbližšší.

A jiní, ještě hrdinštější, vzdorovali Hitlerovi přímo v „jámě lvové.“ Umírněnější ladili cizí rádio, schovávali odbojáře nebo ve fabrikách sabotovali svou práci. Ti nejradikálnější ale vzali zbraně, utekli do lesů a byli připraveni zabíjet Němce. Často v blátě, hladoví, v rostrhaných šatech čekali na svou kořist. A pokud jim třeba hrozilo odhalení, neváhali použít všechno střelivo na nepřítele, až na poslední kulku, tu si nechali pro sebe.

A já se znovu ptám, byli bychom teď schopni něčeho takového pro svou zem? Za sebe si sám nedokážu odpovědět. A to to tu mám opravdu rád. Kdo ví, jestli by mě strach nedonutil sklopit hlavu. Tenkrát se ale našla spousta těch, kteří odolali. Samozřejmě se našli i „zrádci“ pomáhající okupantům. Jejich činy nelze dost dobře soudit ani morálnímy zákony. Chránili tak třeba život své rodiny.

A dnes? Osobně znám několik mladých lidí, kteří čekají na to, až vystudují. A pak frnk pryč! Někam daleko od České republiky. Nikdy jsem docela nepochopil jejich postoj. Asi proto, že se cítím být patriotem. Jednou jsem se v této zemi narodil, mluvím česky a jsem Čech. V každém jiném státě si určitě jeho občané stěžují minimálně tak jako my. Nikde není ten pravý ráj.

Takže věřím, že ať už je vlastenectví Čechů jakkoli ovlivněné lety 38,48 či 68, je alespoň většina lidí spokojena s tím, kde žije. To by pak lev v našem znaku byl jen vzpomínkou na časy minulé.