Zachraňte naše zdravotnictví.

Tento předvánoční čas byl v médiích zcela ve znamení státního smutku. Myslím si, že vlivem emocí nelze nemyslet na to, co nás čeká. Reforma zdravotnictví! Vrátil jsem se z USA, leccos je tam dobrého, jedna věc je však katastrofální. Nesmíte skutečně vážně onemocnět! A to tam platí nejenom pro chudší vrstvy, ale i pro střední třídu, ba dokonce i vyšší střední třídu.

Naše zdravotnictví je v celosvětovém kontextu na dobré úrovni a navíc je zatím výsostně humánní. Zdravotnická reforma navrhovaná naší vládou však připravuje začátek cesty, která vede k jeho postupnému komercionalizování. Bohužel komercionalizace zdravotnictví nevede k jeho zlepšování, ale k vyšším ziskům zdravotních pojišťoven. Na mou větu z úvodu :“Nesmíte skutečně vážně onemocnět“ se zvednou oponentní hlasy, vždyť můžete mít kvalitní zdravotní pojištění. A v tom je ten háček. Zdravotní pojišťovny ze své podstaty nechtějí léčit, ale hlavně vydělávat. (A to pomíjím ten fakt, že u nás dokonce nejenom pojišťovny sami o sobě, ale různí vykukové, co peníze pojištěnců přetavují do v podstatě nemorálních zisků, „odkláněných“ do zahraničí, které se zdravím pojištěnců nemají nic společného - el. zdrav. knížky atp.).

Ale abych se vrátil k problému. I kdyby nebylo typicky českého tunelování, tak pojišťovny mají vždy nějakou tu obezličku, která vypluje na povrch až při pojistné události. Tak například. Na Floridě matka platila svému synovi zdravotní pojištění, které se týká i pojištění při havárii. Při sjednávání se agenta ptala, jestli platí i při havárii na skútru pro mladistvé. Samozřejmě, že agent přitakal. Však také má provizi za sjednání. Onen hoch měl po několika letech, kdy rodina platila zdravotní pojištění nezaviněnou těžkou havárii. Ten, který havárii zavinil měl pojištění nedostatečné, které by pokrylo léčení jednom z 10%. Situace se vyvinula takto: Těžce poraněného hocha odvezli sanitkou postupně do několika nemocnic. Žádná z nich však nechtěla provést operaci, protože  si zjistila, že pojištění nemocného nepokrývá onen úraz a viník nehody nemá dostatečné pojištění. Rodina pak nemá 100.000 dolarů na přímou platbu. V každé z nemocnic trávil včetně vyšetření, (které všude rádi provedou a naúčtují) jeden den, který musel být zaplacen. Až za čtyři dny se našla nemocnice, které těžce raněného hocha operovala. Naštěstí je v USA dobrý a rychlý právní systém, takže se našel advokát, který se bude snažit na pojišťovně, jejíž agent mylně rodinu informoval, onu platbu vymoci. Tyto případy jsou v právním systému v USA naštěstí bezplatné.

Dokážete si představit, jak by to dopadlo při rychlosti našich soudů, drahých advokátech a faktu, že pojišťovny mají jistě více peněz na hájení svých zájmů než chudák raněný a jeho rodina?

Navíc, každé zdravotnické zařízení musí mít v USA oddělení, které zjišťuje, jak je pacient pokryt pojišťovnou. To samozřejmě také prodražuje léčbu, protože takové oddělení, či v menším zařízení pracovník také něco stojí.

Proto ve zdravotnictví co se týká přímo nemocí jako takových standardy a nadstandardy jsou cestou do pekel. Pro nemocného budou katastrofou, a znejistí i lékaře a zdravotnická zařízení otázkou. „Mohu tomu pacientovi poskytnout tu či onu péči? A když ji poskytnu, proplatí mi to pojišťovna?“ Ať se platí nadstandard pouze ve smyslu mimozdravotní péče (vybavení pokoje v nemocnici atd.)

Zachraňte naše zdravotnictví. Ovšem peníze na zdravotnictví je třeba hledat jinde. Ne od pacientů. Což takhle konfiskace nakradeného majetku? Za těch 20 let by to byla asi pěkně vysoká suma, a zbylo by nejenom na kvalitní lékařskou péči, vybavení lékařských zařízení, ale i na platy nemocničních lékařů včetně zdravotních sester a personálu.

No nic, tento návrh je zatím čirá utopie, tak snad až po volbách. Pěkné Vánoce.