Tak už to začalo.

Sotva prezident ratifikoval LS, už se nabízí v německé loterii zámek ve Vrchlabí, které se německy jmenovalo Hohenelbe. Jsou už si potomci bývalých majitelů tak jisti svým úspěchem po přijetí LS u evropského soudu, že dávají do loterie jako první cenu zámek v bývalých Sudetech, který jim zatím nepatří?  

Nedokáži si představit, že by někdo u nás nabízel zámek v cizině, který je v majetku někoho jiného. To je totiž drzost nejvyššího ražení. Jak jsem četl, vedení města Vrchlabí nemíní podniknout žádné kroky, vyzývající majitele loterie k vysvětlení této nanejvýš potupné záležitosti. A mělo by. Buďto se jedná o pokus, kterým testuje sudetoněmecký landsmanšaft kam až může dojít, co všechno si naši politici včetně těch komunálních nechají líbit, nebo je to podvod na ty, co si koupí losy. Každopádně je to kauza, která by se měla řešit. Navíc oprava onoho zámku stála jistě nemalé peníze. Kdyby to byla opuštěná ruina, nikdo by to v Německu v loterii nenabízel. 

Co kdyby vaši chalupu v Jizerských nebo Orlických horách, či na Šumavě nabízel někdo v Německu ke koupi s představou, že ji určitě po platnosti LS vysoudí? To už je něco jiného, že? To by chalupáře, kteří po desetiletí své nemovité miláčky opečovávají, pořádně zvedlo ze židlí. 

Myslím si, že by nás i tato nehoráznost měla přimět k tomu, abychom se po tom začali pídit. Zjišťovat, co je za tím. Copak jsme stát, se kterým si každý jako s mokrým hadrem může vytřít podlahu? Je třeba mít na paměti, že zvyk je železná košile. Nedopusťme abychom po přijetí LS, v nastalém právním vakuu, vzbuzovali dojem, že si necháme všechno líbit.