Střílelo se na Střeleckém ostrově?

Chtěl jsem napsat úplně jiný článek, ale protože jsem, na rozdíl od minulé doby, kdy byla účast na 1. máji téměř povinná a kdy jsem se všem těmto povinným demonstracím úspěšně vyhýbal, zcela výjimečně jedné akce zúčastnil.

Je o mně známo, že považuji veškeré demonstrace, pokud nejsou finančně a mocensky zajištěny nějakou silnou skupinou, za zbytečné plýtvání energií organizátorů a následnou frustraci z nedostatečného počtu demonstrujících a nulové odezvy v oficiálních médiích. Byl jsem však pozván abych zazpíval na oslavu 1. máje na Střelecký ostrov politickým hnutím Domov. Tato oslava byla organizována velice těžkou, a to doslova, politickou figurou, Janou Volfovou. Vím, že Jana je skvělá organizátorka (také se podílela na skoro stoprocentním úspěchu, kdy strana, jejíž jsem byl předsedou Suverenita, a jejíž lídrem byla ve volbách do Poslanecké sněmovny byla Jana Bobošíková, málem překročila pětiprocentní hranici potřebnou pro vstup do velké politiky). Jana Volfová také byla předtím jako poslankyně za ČSSD, předsedkyní sociálně demokratických žen v době, kdy byl předsedou ČSSD Miloš Zeman.

    Tudíž jsem věděl, že bude mít zajištěnu profesionální aparaturu a že tedy se nebudu muset obávat, že mé zpívání nebude kvalitně ošetřeno. Nakonec, proč si nezazpívat na tom nejtradičnějším místě pro májovou oslavu, jako je Střelecký ostrov, kde se konaly první prvomájové demonstrace v době Jana Nerudy, který o nich napsal slavný fejeton.  Kromě mě tam měl zpívat ještě Roman Horký ze skupiny Kamelot a Hana Lounová.

   Jenomže, dopoledne mi Jana volal, že dva řečníci, senátor Jaroslav Doubrava a bývalý předseda agrární komory a bývalý senátor Jan Veleba odřekli ze zdravotních důvodů, jestli bych tedy nemohl něco slov pronést já.

    Samozřejmě jsem si tedy nemohl žádný projev připravit, (akce začínala ve 12 hod) a možná to bylo dobře. Mluvil jsem, takříkajíc z hlavy, a mluvil jsem asi dobře, protože jsem měl od překvapivě početného davu několikrát, tak zvaně, potlesk na otevřené scéně. Mluvil jsem o tom, že nejenom že prodáváme elektrickou energii do zahraničí neuvěřitelně levně a kupujeme pro naše spotřebitele za neuvěřitelně draho, ale že nám odplývají stamiliony do zahraničí za něco, co je úplně zbytečné a to jest za tantiémy z hraní zahraničních titulů našimi rádii. Účastníci akce mi po mém proslovu děkovali za to, že si tuto skutečnost nikdy ani neuvědomovali, že se za to platí. I Slováci mají povinnou kvótu 25 % tuzemské tvorby. Tudíž se na Slovensku rodí neustále nové talenty, protože z podstaty věci musí být vysílání barevné a ne nuda se stále stejnými interprety.

      No nic, to zas tolik lidí nezajímá. Co je však zajímá, neustále se razantně zvyšující ceny všeho, na co si člověk vzpomene. Naše současná vláda se chová jako pštros, který strká hlavu do písku, na rozdíl od téměř všech ostatních vlád EU, které propad životní úrovně řeší různými opatřeními, které velice precizně ve svém obsáhlém projevu rozebíral bývalý premiér Jiří Paroubek, který hovořil po mém výstupu a jehož jsem si pečlivě vyslechl.

    Ačkoliv akce hnutí Domov byla poměrně dobře navštívena, tak jsem se o něm dočetl jenom na iDnes, za což děkuji tomuto médiu, kam píšu své blogy, že se snaží být objektivní i na své titulní stránce.

   A teď o tom střílení. Považoval bych to, co mi řekl jeden účastník demonstrace KSČM, která byla před akcí hnutí Domov, že snad KSČM půjde do nadcházejících voleb v koalici s ČSSD, za výstřel jako z Aurory. To by levici, která je v politice v době upadání stření třídy do chudoby třeba jak sůl, velmi pomohlo.

   Jenomže žádný výstřel jako z Aurory se nekonal. Šel jsem se podívat na avizovanou společnou akci levice na Náměstí Míru, která se konala v 15 hod. Zahlédl jsem tam bývalého ministra zahraničí za ČSSD Petříčka a bývalé poslance KSČM Leo Luzara a Jiřího Dolejše a nakonec i novou předsedkyni KSČM Kateřinu Konečnou, která měla projev za KSČM. Jenže Petříček někam odešel a přímo za ČSSD, kromě Jana Kavana (bývalého ministra zahraničí za ČSSD), který ovšem předeslal, že nemluví za ČSSD, ale za jakousi iniciativu, jejíž název jsem si nezapamatoval, mluvil jenom Jan Prokeš (mimochodem bývalý kytarista mé skupiny Maximum – vidíte i muzikanti se zabývají politikou), předseda sociálně demokratických důchodců.

    A ten se velice rozčiloval, že zase není ochota těchto dvou stran, jít spolu do voleb do Zastupitelstva hl. města Prahy, což je svým významem tak důležité, jako volby do Poslanecké sněmovny a je to předzvěstí výsledků voleb do sněmovny. Však také v roce 2018 jak KSČM, tak ČSSD v těchto volbách propadly, právě tak jako o dva roky později do Poslanecké sněmovny. Ale myslím si, že není ochota ze strany ČSSD, které vadí slovo komunistická v názvu zamýšlené koaliční strany. Myslím si, že ČSSD je možná ovlivněna posledním průzkumem preferencí, které jí přisuzují více než 5%. Ovšem měla by si uvědomit, že ony preference jsou sbírány celostátně a Praha je úplně o něčem jiném. Takže si myslím, jestli se tyto dvě levicové strany nespojí do koalice, tak samostatně v Praze šanci nemají. Takže ani letos se neblýská na lepší časy levice. Aurora dále rezaví.

Autor je předseda Rozumných