Quasi Norimberský tribunál pro tuneláře

Dnes jsem v TV poslouchal zoufalý povzdech autodopravců, že jsou státem pokutováni za to, co jim stát neumožní činit - povinné parkování po určité době jízdy.

Stěžoval si na to, že pro cca 4 tisíce kamionů je připraveno pouze 1700 parkovacích míst. Nechme pro tentokrát stranou otázku, zda je skutečně nutné, aby naší zemí projíždělo tolik kamionů, vyhýbajících se okolním státům.

    V jeho příspěvku skoro zanikla věta, že stávající parkoviště jsou pronajata Ředitelstvím silnic a dálnic za symbolickou, či nulovou cenu soukromým subjektům o jejichž identitě nikdo nic neví. Tyto subjekty na povinném parkování vydělávají nesmírné peníze, které by vlastně měly plynou do pokladny státního podniku Ředitelství silnic a dálnic, z nichž by se mohl náš tristní stav silnic a dálnic spolufinancovat.

   Ovšem plynou, tak jako spousta jiných benefitů z nejrůznějších komodit do kapes anonymních majitelů. Tito majitelé dozajista jsou ti, kteří přispívají na hutnou billboardovou předvolební kampaň různých stran s jediným cílem. Zachovat status quo. Nic neměnit. Aby se po každém příspěvku novináře, či někoho, kdo na tyto do nebe volající nepravosti poukáže muselo říci: „Ale s tím se už nedá nic dělat“. Vše se událo podle platných zákonů a prováděcích vyhlášek.

    Dnes ráno jsem také v rádiu poslouchal rozhovor s komentátorem Ivanem Hoffmannem o solárních baronech, který končil opět povzdechem. Zákonodárci umožnili, aby tato zlodějna byla legální. S tím už se asi nedá nic dělat.

    Zlodějnou a tunely je prošpikována celá posametová cesta ČR. Zákony byly vytvářeny ne pro blaho občanů ČR, ale pro snadné obohacování těch, co spolu mluví.

Těch co např. věděli, že vlivem naivnosti Zelených nastane obrovská možnost vytáhnout z kapes odběratelů elektrické energie nesmírné peníze a ve svém důsledku tak zdražit vše možné, protože odběratelé nejsou pouze domácnosti, ale také podniky, jejichž výrobky se tím prodražují.

    Ano skutečně se při dnešní legislativě s tím nedá nic dělat. Ona totiž ta naše slavná legislativa je na to ušitá. Co s tím. Ivan Hoffmann jen tak lehce cosi nakousl, co potom polkl: „To by muselo...“ a nedořekl. Je mi jasné proč. Tím by se asi završila jeho činnost coby komentátora v rádiu.

     Malá odbočka. Představte si, kdyby při Norimberském procesu s válečnými zločinci platila legislativa hitlerovského Německa. Myslíte si, že by nějaký válečný zločinec mohl být odsouzen?

     Ano je to nesrovnatelné, je mi to jasné. Miliony popravených a umučených lidí a válečné utrpení mnoha národů se nedá srovnat s utrpením desetitisíců našich občanů, které postihla nezaměstnanost vzniklá vytunelování našeho průmyslu a zpracovatelských závodů. Válečné útrapy se nedají srovnat se zničením potravinové soběstačnosti ČR, zničením cukrovarnictví, které bylo na světové špici. Za každým tím pomníkem lumpárny jsou však vždy konkrétní lidé. Nejenom ti, co za to konkrétně inkasovali, ale i ti, co tuto lumpárnu umožnili prohlašováním úmyslně nekvalitních zákonů, které takovéto činnosti umožňovaly. Tvorbou legislativy pro zloděje.

    Co se však srovnat dá – bez zrušení zákonů umožňujících konat zlo se nedá zlo napravit. Je třeba od základů změnit naši legislativu a začít od nuly. Trestní zodpovědnost rozšířit až do roku 1993. Ať každý kdo se zapříčinil o devastaci našeho průmyslu a všech možných věcí, není možné to vše vyjmenovávat, ať každý za to pyká. Minimálně finančně. Veškeré problémy se házejí na bedra daňových poplatníků a občanů vůbec zvyšováním daní. Přitom nakradené miliardy vesele vydělávají v zahraničí svým majitelům na úrocích dál. Chce to jakoby Norimberský proces s tuneláři, zloději a jejich politickými ochránci. Žádná legislativní kontinuita. Chce to ostrý řez, jenom tím se dá vyříznout zhoubný nádor na těle naší země.