Pozor! Sociální pojistné jinak. Proti lidem!

OSVČ, asi jste také dostaly UPOZORNĚNÍ, že s účinností od 1.1.2010 je zákonem č. 285/2009 Sb. novelizován do té doby platný zákon. Dnem platby pojistného je nově den, kdy dojde k připsání pojistného na účet OSSZ. Uvedené platí i pro platby pojistného na nemocenské, kde po uplynutí lhůty splatnosti zaniká účast na tomot pojištění

Co z toho plyne? Představte si situaci, kdy OSVČ (nebo zaměstnavatel za zaměstnance) opomene včas zaplatit nemocenské pojištění. Nevšimne si toho, platí OSSZ nemocenské pojištění dál, ale už není on ( či jeho zaměstnanec pojištěn. Při pružnosti našich úředníků se to může klidně stát. A ono se to může stát vlastně i těm úředníkům samotným, když zaměstnavatel opomene za ně provést včas platbu.

Onemocníte a najednou zjistíte, že nemáte nárok na nemocenské. (Pro případné kritiky - já jsem jako OSVČ nikdy nemocenskou nevyužíval). V případě těžkého onemocnění to bude pro dotyčnou osobu katastrofa. Z čeho zaplatí pobyt v nemocnici. Z čeho zaplatí léky.

Na této novele zákona je jasně vidět, že zákonodárcům stávajících parlamentních stran vůbec nejde o ty, které je do Parlamentu delegovali. V poslední době se zákony vytvářejí zcela jasně protilidově. Vše se děje v režii vlivných lobbistů. Aby to měly instituce jednodušší, tak se občane starej. Co na tom, že se může stát chyba v bance, která třeba opomene poslat platbu včas. I když platíš největší bankovní poplatky, takové, které by si banky ve svých domovských zemích ani vzdáleně nemohly dovolit, můžeš za to občane sám. Zaplatil jsi za převod. Banka pošle pozdě, platba nedojde v termínu. Zaplatil jsi, ale přijdeš o to, za co jsi si zaplatil. A podle zákona nemáš nárok. Co na tom že za to nemůžeš.

Kdysi, při zakládání SZR, jsem naivně myslel, že by bylo možné, aby občan měl stejná práva jako stát (instituce), a stát (instituce) stejné povinnosti. Od té doby se to změnilo diametrálně. Občan nemá žádná práva. Jenom knutu nad sebou. Jestlipak někdo pykal za to, že matky nedostaly včas mateřskou (úřady jsou prý zahceny prací), že se ztratily doklady o zaměstnanosti v poště mezi jednotlivými správami sociálního zabezpečení. Nikoliv, občan za to může, že úředníci byli lemplové a má o to menší důchod.

Ještě pro dokreslení myšlení těch, co si myslí, že televize je jejich " Víte dal bych Vám jednu radu. Založte si spolu s ostatními neparlamentními stranami vlastní internetové televizní studio". Tak oni si myslí, že za peníze plátců televizních poplatků mohou dělat vlastní kampaň namířenou v důsledku proti plátcům samotným. Vždyť při volební účasti 55% je stále 45% procent těch, kterým jsou parlamentní strany nejenom ukradené ale navíc je považují za škodnou a proto k vlastní škodě nechodí volit. A navíc mezi oněmi 55 % voliči je nejméně 20% těch "ostatních" - jak nám autoři preferencí předhazují. Ano ty ostatní to jsme my - opomíjení občané této země. Takže podle výroku onoho diskutéra, veřejnoprávní televize patří 35% vyvolených a ostatních 65% občanů nechť si založí vlastní internetovou televizi? Takoví si myslí, že si občan nevypočítá, že za jeho peníze se dějí věci v jeho neprospěch? Pokud je takové myšlení obvyklé, zrušme televizní poplatky. A't si veřejnoprávní televizi platí parlamentní strany ze svého.

Zdá se, že občan je bezmocný. NENÍ! Rada z dopisu známého:

"Svůj hlas dám rozhodně nějaké neparlamentní straně. Stačí, aby toto udělal každý 20 volič a do parlamentu se dostane spousta nových stran. Pětiprocentní hranice se počítá z počtu odevzdaných hlasů. 1 z 20 je 5%. Nebudu vytloukat klín klínem, ale pošlu je všechny (parlamentní strany a jejich recykláty) k čertu." Všem to říkejte a přidejte k tomu jméno té své favorizované neparlamentní strany. Všimněte si, že nestranně neříkám volte Suverenitu - blok Jany Bobošíkové. Volte jakoukoliv neparlamentní stranu (tedy samozřejmě včetně té, která je mému srdci blízká), hlavně nevolte takové strany, které vám média vnucují jako jediné možné. Volte dle svého srdce. A až se přání stane skutkem, tak se takové protirozumné zákony o kterých se zmiňuji v úvodu, stanou minulostí.