Ortel nad Lucií Bílou

Dvacet sedm let po převratu a zase jsme se ocitli v době, kdy se muselo kývat anebo alespoň mlčet. Co hrozného řekla česká slavice, že se veřejnoprávní média a různí prorežimní novináři mohou přetrhnout v jejím odsuzování?

Předesílám, že nehodnotím ani hudbu a texty skupiny Ortel. Nemám rád lebky a hnáty na tričkách skupin, ať už vyjadřují cokoliv. Nehodnotím ani tvorbu Radka Bangy. Všímám si postojů novinářů. Jsem už dost starý na to, aby mě ta jejich vyjádření připomněla dobu, kdy se dělal hon na Plastic People, a na další „nepřátele socialismu“.

      Radek Banga měl právo se zachovat, tak jak se zachoval. Vyjádřil svůj občanský postoj. Ale Lucie Bílá a Lucie Vondráčková měly také právo na svůj názor. Též vyjádřily svůj názor, právě tak jako vyjádřil svůj názor Radek Banga.

    A podle mého soudu to nebyl názor na tvorbu a image skupiny Ortel. V případě Lucie Vondráčkové, to byl názor ve smyslu, když lidé pro Ortel hlasovali, tak proč by nesměl v přenosu největší komerční televize převzít cenu. V případě Lucie Bílé, to byl názor ve smyslu, na gala večeru přenášeném televizí se nehodí, aby se ukazoval zdvihnutý prst a pískalo se.

     Pamatuji si, jak Lucie Bílá na afterparty po uvedení jednoho ze svých alb, na které pro ni Radek Banga složil titulní píseň, tehdy ještě ne zcela známého skladatele uváděla těmi nejsilnějšími superlativy. Mám takový dojem, že svou odpověď pro bulvární časopis řekla s určitým pozitivním zaujetím pro Radka Bangu. Ve smyslu „jsi dobrý, ale tohleto se na gala večeru v divadle nedělá – jdi a tomu Ortelu to nandej v zákulisí, když si myslíš, že svými texty uráží tvé cítění.“  Ostatně, co hrozného je na těchto slovech? „Žijeme v krásné době, kde bychom si měli vážit jeden druhého. Gesto Radka Bangy bylo velmi zbytečné. Jsou věci, které se neříkají veřejně, ale měly by se říkat v soukromí“

    A teď dojde na to, proč říkám prorežimní novináři. Jeden z nich před těmito slovy uvedl: „ Korunu ohlasům nasadila Lucie Bílá“

    Onen novinář a nejenom on chce, aby se Lucie Bílá bála vyslovit jakýkoliv názor, který nekoresponduje s tím, čeho si žádá současný režim politické korektnosti.

Proto v úvodu píši „prorežimní novináři“. Je to stejné jako tehdy, v minulém režimu.  V pořadu ČT 168 hodin, dostali prostor jenom umělci na jedné straně sporu. Je to tím, že ty druhé televize neoslovila, nebo se ti, kteří by měli jiný názor už zase bojí projevit?

   Všiml jsem si, že od doby, kdy Lucie Bílá podpořila v prezidentské volbě Miloše Zemana, se záhadně vypařila z vysílání veřejnoprávního rozhlasu, právě tak, jako Dan Hůlka. I to mi připomíná dobu minulou. Z jejího nového alba se nevysílá skoro vůbec nic. Inu samozřejmě, asi se to tak zvaně nehodí do formátu, což se obvykle říká, když umělec nemá být vysílán.

   I když jsem byl tím hlavním hybatelem prapůvodu její popularity, v současné době nemám sebemenší spojitost a výhody s jejím nynějším působením. Dokonce jako jedna z mála českých hvězd nedovolí, aby vyšlo její první album v reedici. Takže tento článek je veden pouze nesmírným smutkem z toho, že jsme se zase ocitli v době, kdy může zaznít pouze jeden názor. Že někdo jak se dřív říkalo „NESMÍ“.

    Mimochodem, to mi připomnělo, že jeden populární moderátor mě chtěl vzít do svého pořadu na veřejnoprávním rozhlase a bylo mu řečeno, že nesmí.

     A ještě něco. Až ti, kteří mě budou kritizovat, že to se mi vyskakuje, že jsem dřív držel ústa (nechci to říct vulgárně, aby se nezpronevěřil kodexu blogera, tak pokud jste vy nebo vaši rodiče měli doma LP Straka v hrsti tehdy zakázaného Pražského výběru natočenou na kazetě, tak vězte, že jsem to do éteru pustil já prostřednictvím mého tehdejšího pořadu Rytmus – pohledy do světa populární hudby. V pátek večer jsem se tehdy dozvěděl, že Výběr bude zakázaný, tak jsem rychle na neděli přehodil pořad o Pražském výběru, který měl jít až za týden. Když v pondělí papaláši skutečně Výběr zakázali, už bylo pozdě.

   A ti, kteří mě znají jenom jako autora megahitů Neposlušné tenisky či Citronová holka, vězte, že jsem to právě já, kdo byl spoluautorem prvního československého artrockového alba Město Er z roku 1970 a autorem právě té revoluční symfonické složky. Ale o tom, že jsem zásadním spoluautorem, který právě do tohoto alba přinesl ty přelomové prvky, se také dnes nemluví. Jen se podívejte na obal LP. Prostě i dneska se někdo do krámu nehodí. A když už se mluví o umělcích podepisujících Antichartu v Národním divadle,  já tam nebyl. Sice jsem nebyl revolucionář, ale svým malým nenápadným přínosem jsem tak úplně nebyl rektální alpinista, právě tak jím nejsem nyní.

    Když už jsem zmínil Citronovou holku, její interpret, zpívající bubeník Vítězslav Vávra zažil v roce 1981 situaci podobnou té, jakou explicitně vyžadují dnešní systémoví novináři. Nesměl být na Zlatém slavíku první i když s přehledem v hlasování lidí vyhrál, protože se tehdejšímu režimu nelíbily jeho dlouhé vlasy. Požadavky dnešních systémových novinářů vlastně chtějí to samé. Kdo se systému nehodí do krámu, tak nesmí uspět u hlasujících v anketě Český slavík a nesmí se objevit v televizi na galavečeru.

     A co se týká Ortelu a jejich triček s lebkami a hnáty. Jestli pak skupina Ortel ví, že tajná nadnárodní společnost SKULL AND BONES – lebka a hnáty (kosti)  chce přesně to, proti čemu skupina zpívá? Tak se nedivte, že uctívání Skull and Bones nemám rád. Mám totiž rád život, mám rád barvy, mám rád vlídnost, lásku a pokoru. A to je všechno to, co se s lebkou a hnáty neslučuje.

     Je velice signifikantní, že systému dnes přikyvují mnozí, kteří jsou vedeni v archivech STB. Jsou největšími bijci za čistotu našeho „sametového věku“. Že mu slouží novináři, jejichž otcové či dědové byli největšími a nejzuřivějšími zastánci komunistického režimu i v padesátých letech, kdy žádali smrt pro Miladu Horákovou, Jiřinu Štěpničkovou, co zasahovali proti studentům v roce 1948, kteří chtěli, aby prezident Beneš nepřijal demisi nekomunistických členů tehdejší vlády a pod.

   To, co zde píši, nemá nic společného s Radkem Bangou. Ten měl právo se vyjádřit, jako má právo skupina Ortel na svou tvorbu a být za ní lidmi oceněna na stupíncích Českého slavíka. Právo má také Lucie Bílá na svůj názor a vzhledem ke své úloze ve společnosti má také právo na to, aby i ten její názor mohl být zveřejněn. To, co zde píši je varování, že systém má úpornou snahu vnutit lidem tu jedinou „správnou“ pravdu. A skupina Ortel jim může posloužit vyslovit ortel nad kýmkoliv, kdo se odváží myslet a hlavně mluvit jinak, než si systém žádá. Obávám se, že se už v příštím roce nikdo jako Ortel, či Olivie Žižková na galavečeru neobjeví. Vidíte skokan roku byl zrušen i když to možná s tím co píši nesouvisí. Anebo bude zrušena celá anketa Český slavík. Není zájem, aby se lidé mohli jakkoliv vyjadřovat, když už je politika nezajímá a k volbám nechodí.

    Ještě jednou zdůrazňuji, že nejsem zastáncem toho jak Ortel hraje a zpívá, jsem v podstatě klasik a mám rád úplně jinou hudbu. Jsem zastáncem svobody projevu a zastáncem svobody tvorby, ať už se systému líbí či nikoliv a proto s mediálním ortelem nad Lucií Bílou nemohu zásadně souhlasit.