Nomenklatura včera a dnes

Přestaneš řídit sběrné suroviny, přivedl's je málem na mizinu, budeš tedy ředitelem umělecké agentury. Byl jsi špatným ředitelem televize, budeš ředitelem dopravního podniku. Dřív takto rozhodovala všemocná strana KSČ. Kdo rozhoduje dnes, že se stále stejní lidé objevují tu v židli generálního ředitele jednoho podniku, tu v židli generálního ředitele instituce zcela odlišné? Mají schopní, ale neznámí mladí lidé vůbec šanci na růst v podnicích, pokud nejsou na novodobém seznamu "nomenklaturních kádrů"? Proč už v praxi neplatí Baťovo, musíš si osahat podnik zezdola, než se postupně dopracuješ až na vrchol.      

Před převratem se stále stejní lidé objevovali tu na čele sléváren, tu na čele uměleckých agentur. Jednomu ani druhému nerozuměli a jejich podřízení se snažili, aby podnik fungoval navzdory jejich nesmyslným rozhodnutím. Jestli si někdo myslel, že to po převratu bude jinak, tak se šeredně mýlil. Stejná praxe existuje i nyní. Často se setkávám s lidmi ze všech sfér lidského konání. Až na výjimky nadávají, tak jako za minulého režimu nejenom na vládu a politiky, ale i na vedení podniků, ve kterých jsou zaměstnáni. Považují své bossy za naprosto neschopné, dosazené do ředitelské židle bůhví kým.

Tehdy to bylo v očích vládců zcela jedno, jestli ve vedení seděl schopný či neschopný ředitel (kromě podniků zahraničního obchodu - tam to muselo fungovat, z toho přicházely pro stát tak potřebné devizy). Ale co dnes? Proč lidé bez znalostí problematiky daného podniku, jejichž kvalifikace je odvozena pouze z příruček pro manažery, řídí tu ten, či onen podnik. Je to těm, kdo je do důležitých židlí dosazují také jedno, jestli ten podnik bude fungovat či ne. Asi ano. Příslušnost k jakési třídě vyvolenců je důležitější, než kvalifikace v daném oboru.

Vždy jsem razil teorii, že ministrem by měl být odborník ve svém rezortu a ne člověk vzešlý ze stranických sekretariátů. Myslíte si, že je pryč doba, kdy by měl být ředitelem takový člověk, který prošel oboru takzvaně od píky? Myslíte si, že žijeme ve virtuálním světě, kde je úplně jedno, jak kvalitní produkty producenti vyrábějí, jak kvalitní a efektivní služby poskytují? Já si to nemyslím. Ba naopak tvrdím, že současná světová krize je důsledkem takto nezodpovědného "nomenklaturního" výběru ve všech sférách řízení.

Bohužel se tak neděje pouze u našich podniků, ale je to celosvětovým problémem. Virtuální peníze už nejsou ani kryté zlatem, jak tomu bylo do roku 1971 v případě dolaru, ale ani prací, jak to bylo na naší straně železné opony do převratu. Obávám se, že pokud se z virtuálního světa dostupných půjček a zadlužování budoucích generací, nevrátíme do reality starého přísloví že "bez práce nejsou koláče", čeká naší civilizaci to, co Řím na sklonku starověku. Žádný strom totiž bez kořenů nemůže růst. Vraťme se ke kořenům. Ať v podnicích šéfují ti, co se osvědčili v nižších funkcích. Opusťme "cirkulaci kádrů". Nepokračujme v tom, co položilo svět na naší straně berlínské zdi a co ho začíná pokládat i na té druhé straně.