Neatraktivní téma pro médii propagované strany.

To, o čem budu psát se týká nezaměstnanosti absolventů, potažmo toho, že absolventi nemají praxi, kterou po nich požadují zaměstnavatelé. Na toto téma mne upozornila kandidátka Suverenity v Jihočeském kraji, která uvedený problém detailně popisuje.

Je to totiž svým způsobem pro takto postižené neřešitelný problém. Absolvent nedostane práci, protože nemá praxi a praxi nezíská, protože je pouhým absolventem, tzn. člověkem bez praxe. Je to právě tak řešitelné jako známá filozofická otázka: „Co bylo dříve? Slepice nebo vejce?“ Přístup státu k této záležitosti je velice přezíravý.

Zaznívají nápady, jako jsou rekvalifikace, podpora podnikatelům - jejich realizace snad částečně přispěje k řešení tohoto problému. Co však neslyším, ani si nikde nepřečtu - a to prosím sleduji politickou scénu i média - je podpora asistentských míst pro absolventy.

Naše kandidátka ze Strakonic sama podobnou situaci řešila se svými dcerami, které sice jako absolventky našly zaměstnání, ale to jen díky tomu, že jedna ovládá francouzský a anglický jazyk, druhá zná perfektně němčinu. Ale jejich kamarádky ze škol stále místa hledají a stále marně, uvedu jen, že v Českých Budějovicích se uchází o jedno administrativní místo přes 150 žádostí.

Pokud by stát chtěl tuto situaci řešit, mohl by a to např. systémem asistentských míst. Tento systém již v určité podobě krátkodobě fungoval, byl organizován přes úřady práce a podporoval právě absolventy. Politickým rozhodnutím byl zrušen.

V době, o které mluvím - zhruba před osmi lety, byli absolventi placeni přímo z úřadu práce, mzda byla na úrovni životního minima - čistého kolem 5 tis. korun.

Systém by však nemusel být nastaven tak, aby bylo absolventům něco vypláceno, protože stejně je živí rodiče, tak jako je živili na školách, pokračují i dále. Stačilo by, kdyby jim stát zajistil asistentská místa, kde by získali potřebnou praxi - např. ve státních institucích nebo podle zájmu i jinde, přitom by mohli být vedeni na úřadech práce jako uchazeči o zaměstnání.

Pro tuhle skupinu lidí není řešení dát jim uklízet sníh, rekvalifikace, nebo pomocné práce - to jsou vzdělaní lidé, kteří mají chuť pracovat ve svém oboru, kde často i místa jsou, ale pro ně nedostupná právě z důvodu nedostatečné praxe.

V Itálii chtějí zákonem stanovit dobu, kdy mají děti odejít od rodiny, protože se stává, že se dospělé děti nechtějí od rodiny odpoutat. Hovořilo se dokonce o 18. roce věku. Ale to samozřejmě souvisí také s tímto problémem, protože jako příklad se zde uvádělo, že 32letá dcera žije stále s rodiči a že si za 8 let nebyla schopná najít práci. Co se ovšem za tímto krátkým konstatováním skrývá, to se nerozebíralo, ale zřejmě to bude jev obecně se ve  společnosti vyskytující ve vazbě na dlouhodobou nemožnost nalézt práci díky nemožnosti doložit praxi v oboru.

Jako námět k diskuzi to prozatím stačí. Myslím si, že toto téma je natolik aktuální, že by mělo být uchopeno a systémově propracováno tak, aby naše společnost mohla těmto kvalifikovaným a po práci dychtícím mladým lidem nabídnout řešení.