Ne, oni nezmizeli. Ještě o nich hodně uslyšíme.

Všechna média jsou zahlcena rozhodnutím většiny ve Velké Británii, respektive ve staré dobré Anglii a Walesu. A zdá se, že „uprchlíci“ zmizeli.

Slovo „uprchlíci“ dávám do uvozovek. Prchá se totiž odněkud a ne někam. Ilegální migranti, to je ten správný a pravdě odpovídající pojem, zaplavují ve velkém jih Itálie a postupně se vydávají na sever. Už jsem o tom nedávno psal. Ve své hlouposti, která je nazývána lidskostí, je Evropa dopravuje na své území sama. Pašeráci většinou mladých mužů z mnoha zcela válkou nestižených zemí Afriky totiž přišli na geniální tah. Do loděk, na kterých vysílají migranty vysávat sociální rozpočty evropských zemí, a to v tom lepším případě, natankují na lodě jenom tolik benzínu, aby bárky s migranty dopluly na hranici mezinárodních vod, což je jenom kousek od břehů Libye. Pak zavolají o pomoc a lodě EU je odtáhnou do Itálie. Jsou to ta plavidla, která měla původně zabraňovat pronikání ilegálních imigrantů k evropským břehům. Dopraví je tam je tam na náklady Evropanů. Jen v neděli 26.6. jich bylo z moře vyloveno 3324 a za čtyři dny do Itálie dopravily lodě EU 66 tisíc migrantů. I ty slavné „pointy“ jsou k ničemu. Úřady EU např. zjistily, že 56 tisíc běženců nemá nárok na asyl v Evropě, ale nedaří se je vůbec vrátit zpátky do jejich domovských zemí.

   Dokážu si představit, jak se musí příslušníci bojovníci islámského státu v Libyi a další teroristé na celém světě náramně bavit.

    A teď přece jenom přijde na řadu brexit. Zdá se, že Velká Británie neztratila zdravý rozum – common sense. Dokládá to i zvláštní zpráva sněmovny lordů, která říká, že mise Frontex nejenom, že se míjí účinkem, ale naopak že vychází vstříc pašerákům lidí. I z tohoto důvodu je mi líto, že Spojené království hlasovalo tak, jak hlasovalo. Jediná velká země, která přinášela do postojů EU alespoň špetku rozumu, nás opustí. Byla to alespoň jakási záchrana pro nás malé. To na tuto anomálii s běženci ve Středozemním moři neupozornil nikdo jiný? To se mezi velkými státy EU nenajde žádný politik, který dokáže nestrkat hlavu do písku?

     Ne, zcela naopak. Němci s Francouzi, ministři zahraničí Frank – Walter Steinmeier a Jean - Marc Ayrault vymysleli jak řešit následky brexitu pro EU. Jednotlivé státy by měly přijít o právo na vlastní armádu, daňový systém a další atributy samostatnosti a hlavně o právo jakkoli rozhodovat o přijímání či nepřijímání ilegálních imigrantů. Ani slovo o tom, jak účinně zabránit hromadnému pronikání pro evropské sociální systémy naprosto devastujícího prvku – ilegálních imigrantů, kteří stěží najdou kdekoliv na evropském kontinentě práci. A buďto budou živi ze sociálních dávek, nebo se dají na dráhu zločinu. Systém vracení odmítnutých žadatelů o asyl totiž vůbec nefunguje.

    A to jenom jedna strana mince. Druhá, daleko nebezpečnější se objevila v Německu. Stoupence tureckého prezidenta Erdogana Ramzi Aru, založil v Německu stranu Alianci německých demokratů, která má zastupovat zájmy 3 milionů Turků žijících v Německu. Chce prosazovat změnu volebního zákona. Chce, aby každá rodina mělo právo hlasovat tolika hlasy, kolik má členů. Za každé dítě dostane hlas navíc jeho rodič. Počítá pro začátek s 10 % ve volbách. A je zcela jasné, že většinová společnost se bude pobíjet navzájem mnoha stranami, kdežto tato „německá“ demokratická aliance dostane hlasy i těch běženců, kteří si mezitím zajistí volební právo. Jestli paní Merkelová počítala s tím, že otevřením náruče pro ilegální imigranty získá nové voliče, tak se přepočítala. Podobný volební model známe i z naší historie. Vítězem voleb byla v třicátých letech Sudetoněmecká strana. Vyústilo to v odtržení Sudet od republiky a zanedlouho naprostou ztrátu samostatnosti v Protektorátu Čechy a Morava.

     Co my, malá země v rámci EU? Povím jeden poznatek. Nedávno jsem se vrátil z dovolené. Cestoval jsem přes Bavorsko, Tyrolsko, severní Itálii do Slovinska a Chorvatska. Zpátky jsem si skočil na vynikající poctivou rybí polévku halászlé do Maďarska. Ve velkých městech Trento (Trident) a Terst žebrali a potulovali se někteří, evidentně z oněch běženců o kterých píši. Bylo jich docela dost. A to zvláště v případě Terstu je na pováženou, vždyť leží úplně mimo trasy vedoucí na vysněný sever. Měl jsem pak velmi dobrý pocit bezpečí, když jsem se ocitl ve Slovinsku a Chorvatsku.

       Mimochodem by nebylo vůbec k zahození na půdorysu států, které před multikulturalismem zachránily bývalé režimy, založit nové společenství. Jakési bývalé Rakousko – Uhersko, zatím do příštích voleb bez Rakouska a pak, jak doufám i s ním. Prezidentské volby ukázaly možnost dalšího vývoje Rakouska. My obyvatelé bývalých režimů máme totiž schopnost nevěřit všemu, co nám média předkládají. A udělat takovou celní unii s Velkou Británií či Anglií bez Skotska by také pak nebylo k zahození. Ono totiž se zdá, že jsme utíkali před socialismem a vrhli jsme se nerozumně do dalšího režimu, kde nám chtějí vše naplánovat, neboť jsme podle jednoho držitele různých ocenění té nejvyšší kvality lidé hloupí a nevzdělaní a nemůžeme tedy za sebe rozhodovat sami. Takže bychom se mohli tak nějak spojit s těmi nevzdělanci, kteří hlasovali v GB pro odchod z EU. A ono, kdyby se zase rozdělilo Německo a jeho východní část by se k nám přidala (jenom tu Angeliku by asi s radostí přenechalo západu), by také asi nebylo ke škodě Evropy. Však Margaret Thatcherová velice sjednocení Německa nedoporučovala.

     To je jeden scénář. A druhý je takový, aby odstoupila celá Evropská komise v čele se starým harcovníkem Junckerem, jehož vítání se státníky jednotlivých států EU připomíná francouzáky Leonida Iljiče Brežněva s jeho podřízenými, státníky a předsedy stran ve státech Varšavské smlouvy. Vítání s Nigelem Faragem mimochodem připomíná Brežněvovo vítání s Alexandrem Dubčekem v Čierne nad Tisou těsně před invazí. Ještě že Komise nedisponuje armádou, ale k tomu by se evropští plánovači určitě také brzy dostali.

    Vrátit Evropskou unii nejenom před Lisabon, ale dokonce i před Maastricht, před rok 1992 a začít se zdravým rozumem bez socialistického plánování znovu. Bez nesmyslných nařízení se žárovkami, teploměry atd. Evropské hospodářské společenství, to byl ideál. V tu dobu Evropa prospívala.

     A co s běženci? Když jsme dokázali svrhnout fungující režim Kaddáfiho, který nám je zadržoval, tak prostě skočit do Libye ještě jednou, zlikvidovat hnízda pašeráků  a mořskou hranici si pohlídat sami a nebo stáhnout zachraňující lodi do přístavů. Jinak o ilegálních imigrantech hodně uslyšíme a nařízeními EU nejenom uslyšíme.