Nastolme otázku válečných reparací

Evropská politika se dává do pohybu. Ve Francii vede v preferencích Národní sdružení Marine Le Pen, v Itálii Lega Mattea Salviniho, v Německu AfD.

Nedávno jsem poslouchal rozhovor s doktorem Karlem Červeným o Paretově pravidlu. Všechny špatné věci se musí podchytit hned v prvopočátku. Jinak hrozí, že pokud přestoupí 20% sympatií (v politice třeba voličů), tak již zamezení neblahých následků je velice těžké, ba někdy přímo nemožné.

   Je dobré, že v některých státech EU vítězí realistická politika, která staví hráz sebevražednému přijímání ekonomických migrantů, tak jak to předpokládají Globální pakty o řízené migraci. O těchto paktech připravených OSN za pomocí neziskových organizací, které byly vyzvány, aby se na přípravě Globálních paktů podílely (jak je výslovně uvedeno Newyorské deklaraci - New York Declaration for Refugees and Migrants odstavec 33.) jsem psal v posledním blogu „Vystupme z OSN“  https://hannig.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=686327

   Mimochodem si myslím, že OSN přestala plnit funkci, pro kterou byla vytvořena. Většina z 193 členských států (opravuji chybu v minulém článku – Švýcarsko je členem OSN od roku 2002) je ideologicky zaměřena proti těm státům, které OSN finančně významně podporují. Jsou též zaměřeny proti státu Izrael, který je v podstatě jedinou demokracií na Předním východě.

    I naše země Československo se v roce 1968 seznámila s netečností této organizace, kdy tehdejší generální tajemník OSN U Thant nevystoupil s nějakým razantním protestem proti okupaci naší země armádami Varšavské smlouvy.

     Teď k těm válečným reparacím vůči Německu. Vzdali jsme se jich po válce, vzhledem k odsunu sudetských Němců a záboru jejich majetku vlivem tzv. Benešových dekretů. I když byla čas od času platnost Benešových dekretů zpochybňována z pozice zvláště bavorské CSU (jejíž volební potenciál závisí též nemalou měrou na svazech vysídlenců, hlavně Sudetoněmeckého Landsmanschaftu), tak byly označeny jako právně vyhaslé (také důsledkem dobrých vztahů v EU).

    Jak jsem výše psal, v Evropě nastává určitý pohyb, který je potřeba podchytit hned v zárodku. Tak jako hurikány ztrácejí svou sílu, pokud jsou usměrněny hned v oku (jak jsem se dozvěděl ze zajímavého rozhovoru dr. Karla Červeného v programu Martiny Kociánové o Paretově pravidlu), tak je třeba co nejdříve, tak jako Polsko, nastolit otázku válečných reparací vůči Německu, abychom měli v ruce trumf, pokud by skutečně došlo na to, že by třeba stále sílící AfD vyhrála volby. Může se také stát, že CDU pod vedením někoho nového, bude chtít AfD sebrat vítr z plachet a také přitvrdí (o CSU ani nemluvě). Mimochodem po otevření otázky válečných reparací Polskem, přestaly z německé strany vyvstávat otázky týkající se Dolního Slezska, Pomořanska a východního Pruska.

        Předválečné Československo přišlo o nesmírný majetek jednak záborem pohraničních území a jednak okupováním zbytku našeho státu Velkoněmeckou Říší. Měna byla znehodnocena nadiktovaným kurzem říšské marky vůči protektorátní koruně. To všechno je třeba spočítat a mít připraveno v případě nového pohledu měnícího se Německa na Benešovy dekrety.

      I když mnoho našich vlastenců drží palce Alternativě pro Německo, nesmíme zapomínat, že v této straně je proud, který otevírá revizi poválečného uspořádání.

     To je jedna věc – nastolení otázek válečných reparací. Druhou věcí je přesvědčovat důležité lidi v AfD, že Benešovy dekrety jsou vlastě vyrovnáním za válečné reparace. Sám jsem měl možnost přesvědčit jednoho mladého poslance AfD ze západoněmeckého Porůří, který vůbec neměl páru o tom, že Československo přišlo okupací o nesmírný majetek, že otevírání platnosti Benešových dekretů není jenom věcí morální (tak jak to vidí mnozí jejich odpůrci nejenom v Německu, ale i u nás, jak předpokládám, že se objeví v diskuzi, kterou po dlouhé době povolím), ale i věcí hospodářskou a finanční.

Mgr. Petr Hannig, předseda ROZUMNÝCH