Mesiáš

V sobotu večer jsem poslouchal jsem interview ČT se zvoleným prezidentem z budovy Národního muzea. Zaujala mne Pavlova věta, že má obavu, aby jej lidé nepasovali na mesiáše, který vyřeší všechny jejich problémy.

Tato větička byla velice zajímavá, zvláště pokud jsme ji konfrontovali s jásáním davů před muzeem. Zaznívalo tam heslo „už je to tady“, kterým bouřilo jak Václavské náměstí, tak Letenská pláň v listopadu 1989. V nadšení nejenom davu, ale i novinářů s výsledkem volby, jako by se zapomnělo na to, co bylo vyčítáno jak Andreji Babišovi, tak Jaroslavu Baštovi, a to totiž, že prezidentské pravomoci jsou daleko okleštěnější než tito dva uváděli.

     Mimochodem, na konci mého předešlého článku „Řád a klid“ jsem napsal něco v tomto duchu: „A i když nevyhraje kandidát, kterého preferuji, svět se nezboří, život jde dál“, přesné znění ještě týden najdete na titulce iDnes, dole jako nejoblíbenější článek dle karmy. Cituji tam text z hudební komedie Divotvorný hrnec, však si to tam najděte.

   Do současné doby převedeno. Pro dva miliony čtyři sta tisíc voličů, kteří volili Andreje Babiše, nezbývá nic jiného, než se smířit s myšlenkou, že i jejich prezidentem bude od 9. března armádní generál Petr Pavel.

   Tito voliči se určitě neztotožňují s pocitem, že přichází mesiáš, který vyřeší jejich problémy. Spíše naopak. Myslí si, že se jejich ekonomická i jiná situace, včetně svobody slova, ještě zhorší. Že po 33 letech nastává situace, kdy jedna politická garnitura, byť rozlitá do pěti stran, po vzoru Národní fronty z předsametové doby, kdy s KSČ vládly další čtyři strany (Československá strana lidová – dnešní KDU-ČSL, Československá strana socialistická, dnešní Česká strana národně sociální a na Slovensku ještě Strana slobody a Strana slovenskej obrody). Tato tehdejší pětikoalice měla v exklusivním držení všechny mocenské páky tehdejšího režimu, včetně článku Ústavy o vedoucí úloze komunistické strany.

    Já jsem na tento fakt poukazoval nejen v den voleb v ranním vysílání Novy před Pražským hradem, ale i v diskuzích dlouho předtím. Proto jsem si myslel, že po vzoru předcházejících prezidentů Václava Havla, který byl často v opozici vůči premiérovi Václavu Klausovi, tak Václava Klause, který byl v opozici v případě Lisabonské smlouvy s Petrem Nečasem. Miloš Zeman byl sice v symbióze s premiérem Babišem, úlohu opozice však hrál Senát.

   Dnešní pětikoalice bude mít všechny ústavní funkce ve svých rukách. To znamená Senát, Poslaneckou sněmovnu, prezidenta i vládu. Taková koncentrace moci svádí.

   A na závěr. Pro 3 miliony tři sta tisíc voličů, kteří volili Petra Pavla, a kteří v něj skládají svou důvěru, bude možná, na rozdíl od Babišových voličů, kteří v nic dobrého volbou P. Pavla nedoufali, těžké, pokud se ekonomická situace nezlepší, nebo i zhorší, akceptovat to, že prezident to změnit sám nemůže.

   Četl jsem, že aktivisté fandící Petru Pavlovi chtěli zablokovat Hrad, když zvítězí Andrej Babiš. To si myslím, že by bylo vrcholně nedemokratické. Voliči Andreje Babiše nic takového v plánu neměli a nemají. A o tom demokracie je.

Petr Hannig, předseda pol. str. Rozumní a bývalý prezidentský kandidát