Když dva dělají totéž – není to totéž.

Tak totiž hodnotí naše média. Někdo má znaménko plus a druhý mínus. V Mf Dnes jsem četl: „ ... účastník prezidentského klání Vladimír Dlouhý....“.  Když se referuje o Tomio Okamurovi, tak je ve všech médiích vždy uváděno:“ ... neúspěšný kandidát na prezidenta...“.

Co to znamená? Pro propletenec mocných s médii je Okamura nebezpečný, kdežto Dlouhý akceptovatelný. Oba dva shodně nesplnili podmínku prováděcího zákona a tudíž byli z možnosti ucházet se v přímé volbě o úřad prezidenta vyřazeni. Pouze jeden z nich je však „neúspěšným kandidátem“. V současné době lidé nemají čas a ani chuť číst dlouhé články. V hlavě se jim zahnízdí zkratka - pojem „neúspěšný“. A už má stigma pro další volby. „Nemá to cenu pro něj hlasovat bude zase neúspěšný“ budou si říkat voliči, i když v případě senátních voleb byl vrcholně úspěšný, to se však při zmiňování jeho osoby neuvádí. Systém – establishment pochopil, že to, co je důležité jsou titulky a nálepky. O obsah vůbec nejde.

     Bravurním příkladem byla akce „Karel“. A je třeba hodnotit, že to byla akce ďábelsky dokonalá. Klobouk dolů před autory této image. Použití punkových výtvarných atributů zkratky, masového nadšení v pražských a velkoměstských hospodách bylo dokonalé. Vůbec nešlo o obsah. Já jako image maker jsem zíral, jak se obor dá přivést k dokonalosti i v politice. Sám jsem kdysi v první polovině devadesátých let vymyslel produkt - zpěváka, který v podstatě nezpíval a prodalo se hudebních nosičů za několik platinových desek. Ovšem ani jednou tento interpret nevystoupil na veřejnosti. Vše se udávalo pouze formou videoklipů a reklam v tehdy téměř jediné soukromé televizi. Takže si myslím, kdyby se „Karel“ nezúčastnil žádných televizních, ani jiných debat a zůstal pouze nedostižným idolem, výsledek by byl ještě pro autory kampaně kladnější. A kdyby to nepřepískla umělecká fronta, a příslušníci žurnalistického fochu, kteří nekriticky svého favorita chválili a jeho soupeře hanobili, tak by dokonce mediální produkt „Karel“ zvítězil i ve druhém kole.

     Jaké je z toho poučení.

Za 1. Nevěřit agenturám zjišťujícím a prezentujícím volební preference. Při posledním vydání, před prvním kolem, byl „Karel“ až na 5.místě. Jistě v tom sehrála zásadní úlohu akce s milicionářskými billboardy J. Fischera, který nechala vyrobit Balbínova poetická strana. Investigativní novináři, jak to, že nezjišťujete, jak mohla strana, která je lidově řečeno „švorc“, platit tak drahou záležitost jako je množství billboardů?

Za 2. Hvězdu je možné vytvořit za velice krátkou dobu a za následně velice krátkou dobu ji je možné zadupat do země.

Za 3. Hrůzu mi nahání, bez ohledu na akci „Karel“, že je možné při souběhu mediální a finančně velkopodnikatelské lobby, vytvořit idol velice rychle z kohokoliv, který by mohl demokracii, ve které, jak doufám stále ještě žijeme, přetvořit v diktaturu a žádné pojistky jako např. Senát, by tomu nedokázaly zabránit. Mimochodem jsem zvědav, co bude vyprodukováno výše zmíněnou lobby pro nadcházející parlamentní volby.

Za 4. Ne všichni žurnalisté jsou stádní, občas se vyskytují rozumné názory i v médiích, ve kterých převažuje jednostranné nazírání. Je proto nutné, aby ve svém vlastním zájmu tlačili na své kolegy a žádali je o věcnost. Pokud tomu tak nebude, tak by se mohlo lehce stát, že se jednoho dne probudí a skutečně už budou muset psát tak, jak jim to bude nařizováno. Jejich starší kolegové si na to jistě ještě živě pamatují.

Za 5. Rada pro čtenáře: Naučte se luštit noviny tak, jak jsme to dělali my dříve. Platí většinou pravý opak. Zkuste si porovnat noviny z počátku devadesátých let a nyní. Uvidíte patrný rozdíl. Spousta novin zanikla, zůstali pouze velcí hráči s jednotným názorem. Už se pomalu blížíme k předsametové žurnalistice.