Jak dál?

Mnoho mých přátel je přesvědčených, že se vše děje jenom proto, aby byla zničena ekonomika, aby se lidé stali nevolníky, kteří by byli odkázáni na to, co jim stát povolí.

Ať už věříme pohádce, že se vir přenesl na lidi z netopýrů či luskounů na tržištích ve Wu - chanu, či zprávám, že byl zkoumán v čínské laboratoři a omylem unikl nepozorností nějakého člena výzkumného týmu mezi lidi, pravdu už nelze dohledat.

  Ať už máme tendenci věřit zprávám, že byl vyvinut v záhadných laboratořích, financovaných těmi nejbohatšími dolarovými miliardáři, kteří si myslí, že na světě žije příliš mnoho lidí a je potřeba počty obyvatel naší planety uměle snížit (depopulace). I v tomto případě je vše zahaleno neproniknutelnou tmou.

  Ať už si myslíme, že pokud by dostaly ostatní viry z této skupiny podobnou mediální propagaci jako koronavirus (např. normální chřipka), už nikdy bychom nevyšli ze svých domovů.

  Ať už podezříváme, že to celé bylo vymyšleno, aby se přestala přehřívat ekonomika. Aby lidé přišli o svá pracovní místa, o své úspory a začali si více vážit práce.

  A dokonce snad uvažujeme o tom, že ti, kteří stojí za vládami mocností v neproniknutelném stínu (deep state), tímto aktem uchránili svět před nevyhnutelnou třetí světovou válkou a nastartovali nový ekonomický řád, ve kterém nebude místa pro svobodnou soutěž. Že připravili totální likvidaci živnostníků, menších podnikatelů, prostě všeho, co nebude mít požehnání těch největších hráčů.

  Ať se přikláníme k jakékoliv z těchto vyjmenovaných (a mnoha dalších) variant toho, co teď prožíváme, vše je jedno. Musíme se zaměřit na budoucnost.

   Poučit se hlavně z toho, že účinnou pomoc najdeš vždy na konci svého ramene. Že globalizace je fajn jenom v dobách klidu. Že pokud jde do tuhého nepomůže nám nikdo a nic nefunguje. Že je třeba důležitou výrobu navrátit na naše území. Myslím tím třeba výrobu léků. Všechny firmy jsme zprivatizovali a pak obratem prodali za hubičku cizím majitelům. Postupně je třeba „repatriace“ mnoha firem v oborech, ve kterých jsme byli mistry. Už za Rakouska – Uherska jsme byli průmyslovou velmocí. Naši lidé jsou nadmíru inteligentní a zaujímají významné pozice v zahraničních vědeckých institucích. Je třeba postupně zajistit, aby u nás měli takové finanční podmínky, jako je mají v zahraničí. 

   Je potřeba vymýtit lány řepky olejné a vrátit se k tradičním plodinám spjatým s naším územím. To znamená brambory zpět na Vysočinu, obilí do Polabské nížiny a na Hanou,  jabloně na Jičínsko i jinam, kde to bylo dříve obvyklé. Je nutné být zase soběstační v živočišné výrobě i ve zpracovatelských závodech.

  Doma na svých zahradách bychom měli zadržovat dešťovou vodu, aby v době sucha bylo z čeho zalévat. Vrátit se k pěstování zeleniny a chování menších domácích hospodářských zvířat. Nejenom stát, ale i lidé by měli dbát na určitou soběstačnost. Nikdy nevíme, co nás může potkat. Naštěstí tato krize byla v ČR zvládnuta zatím velice dobře i co se zásobování týká.

   Je třeba zvýšit vojenskou ostrahu naší republiky a klást důraz na vyzbrojení jednotek, které budou zajišťovat bezpečnost země, včetně jejích hranic. Budoucí nezaměstnanost může způsobit i to, že se armáda stane pro mladé muže atraktivní a bude moci navýšit početní stavy.

  A hlavně: Žádná „optimalizace“ zdravotnického systému. Žádné rušení lůžkových kapacit. Žádná privatizace krajských a městských nemocnic. ANI JEDNA DALŠÍ ZRUŠENÁ NEMOCNICE !!!    

Mgr. Petr Hannig