Genderová vyváženost aneb počůraná záchodová prkénka

    Kdo nezná dějiny, nebo nechce znát dějiny, bude si muset zopakovat jejich nejtragičtější úseky. Antičtí Římané žili v poměru k okolnímu světu nadmíru blahobytně. Natolik blahobytně, že je pálilo dobré bydlo.

Od určité doby se Řím přestal starat o svou bezpečnost a utápěl se v prostopášnostech všeho druhu. Možná někteří z vás viděli televizní seriál, tuším, že se jmenoval “Já, Claudius“.  Výraznou postavou tohoto seriálu byl ten, který svou zvráceností nastartoval budoucí pád celé říše – Gaius Caesar Augustus Germanicus, nebo-li všeobecně známý pod přezdívkou Caligula - botička. Císař (4. v pořadí) původně demokratického uspořádání v Římě, které se postupně měnilo v autokratický režim. Caligula ovšem netrestal pouze ty, o kterých si myslel, že mu škodí, ale kohokoliv, kdo se nechtěl přizpůsobit jeho zvrácenému stylu, nespoutanému holdování alkoholu a hledání potěšení v rozkoši s chlapci a ženami.

     Výrazně se spoléhal ve svém vládnutí, jako vůbec první mezi vládci Říma, na propuštěné otroky – barbary, a přispěl tak k jejich neustále se zvyšujícímu vlivu, který se pro tuto největší světovou říši své doby stal nakonec sebevražedným. Tito propuštěnci ho popuzovali proti senátorům (dnes bychom to mohli přirovnat proti těm, co chtějí zachovávat tradici ve jménu zachování života na zemi. Těm, kterým se dnes říká konzervativci a označuje se různými slovy končícími na fob. Například homofobové, islamofové atd.) Ale, a to hlavně, nabádali ho k páchání výstředností a zvráceností všeho druhu.

    Ve čtvrtém roce své vlády byl zavražděn, neboť už si v Římě nikdo nebyl jistý ničím, senátoři a jejich rodiny byli vyvražďováni, jeho zpupnost dosahovala až nepochopitelných rozměrů, sám se nechal jmenovat bohem.

    Proč o tom píši. Většina obyvatel antického Říma byli slušní a pracovití lidé. Pouze věrchuška nevěděla „roupama co dělat“. Protože však své hodnoty nebránili, bylo jim to lhostejné, o tehdejší politiku se nestarali a dokonce i Caligulu z nevědomosti zbožšťovali, tak i během Caligulovy vlády, vlivem jeho mamutímu rozhazování za nesmysly příčící se zdravému rozumu, zavládl v Římě hlad. Caligula byl pro jejich chápání příliš bohatý, mocný. I dnes jsou lidé ochotni věřit tomu, že když je někdo tolik bohatý, že to přesahuje jejich chápání, že nebude mít chuť své bohatství ještě rozšiřovat na jejich úkor. Opak je však pravdou. Ti bohatí jsou neustále bohatšími a střední třída padá do chapadel chudoby. 8 nejbohatších lidí světa vlastní víc než polovinu světového bohatství.

    A právě tito megabohatci (nevědouce“ roupama co dělat“) podporují prostřednictvím svých nadací různé, vysoce ziskové, avšak tzv. „neziskové organizace“ (omlouvám se těm skutečně neziskovým, které se starají o potřebné a nemocné).

     Tyto politické „neziskovky“ nepomáhají potřebným, např. bezdomovcům, či těžce nemocným, ale rozkládají svou tzv. genderovou politikou klasickou společnost. Mají dost peněz a tudíž i času na to, aby směřovaly vývoj společnosti ke svým cílům. Naprostému rozkladu tradiční společnosti.

    Někde jsem četl, že jakýsi Čech žijící léta v Anglii rád jezdí domů, neboť si myslí, že my jsme se ještě nezbláznili. Že u nás je žena ještě ženou a muž mužem. Že se nezabýváme takovými nesmysly, jako že by se nemělo říkat těhotná žena, ale těhotný člověk, aby nebyl někdo zkrácen na svých právech.

     Bohužel, tento Čechoangličan neví, že už i u nás začínáme bláznit. Na ministerstvu školství je prý jakási genderová „policie“. Teď brojí proti básničce Jiřího Žáčka „K čemu jsou holčičky“. Je prý špatné, že se dál píše, aby z nich byly maminky.

     Zelení, místo, aby se starali o přírodu (o což se alespoň stará malá Demokratická strana zelených z Domažlicka, kterou ovšem nikdo nezná), takže ti velcí Zelení, a to nemyslím jenom ty naše, mají problém se záchodky. Nelíbí se jim, že jsou rozdělené. Některé osoby mají problém se svou sexuální identifikací, tak by měly být záchodky společné, bez mušlí pro pány, protože to je prý genderově nevyvážené. Už je to tak prý ve Švédsku, jak mi vyprávěl jeden člověk, co do Švédska pravidelně jezdí. A v Berlíně, kde jsou ve vládě socialisté, se Zelenými a die Linke (Leví) s krásnou, ale zdivočelou předsedkyní Sahrou Wagenknechtovou, narozenou v Jeně (další, po mamá Merkel významnou endéračkou), se chystají tyto genderově vyvážené záchodky povinně naistalovat ve všech státních, to jest městských záchodcích.

     A teď mi promiňte, že budu genderově nevyvážený a budu mluvit k ideově vyhraněným pokrokovým ženám u nás (většinou s dredy na hlavě). Na těchto záležitostech je vidět, že všechny tyto nadšenkyně podporované megaboháči prostřednictvím NGO organizací, nevědí o životě ani to nejzákladnější. Mušle jsou totiž v pánských záchodcích ze zcela praktických důvodů. Z výšky se většinou vždy pospíchající muž do záchodové mísy nestrefí a počůrá prkénko, které většinou nezvedne, neboť ho to prostě nenapadne a věří si, že nepotřísní (ale vždy potřísní alespoň poslední kapkou). Proto je vystavena o několik desítek centimetrů vstříc proudu mušle.

     V Německu bude asi nařízeno, že z genderově vyváženého hlediska, budou i muži vykonávající malou potřebu na prkénku muset pěkně hezky sedět, jako ženy. Ale my, Češi, vždy všechno tak nějak očůráme, tak budeme stát a prkénko počůráme. Fronty na záchodcích se prodlouží a starší prostatičtí muži radši nebudou vycházet do společnosti, protože tak dlouho čekat z fyziologického hlediska prostě nemohou.

    Společné záchodky bez mušlí nakonec neužijí ani ženy, protože je nikdo nedonutí si sednout na, od mužů nahnaných do společných záchodků, počůraná prkénka.

     Na tomto článku o počůraném prkénku je smutné to, že i když je to v této chvíli směšné a pro nás, Čechy nepředstavitelné, že to tak jako všechno ostatní, salámovou metodou, za čas bude normální. Každá změna je jenom k horšímu, to neustále říkám. A asi na další stranické konferenci (cenzoři – všiměnte si, stranu tu nejmenuji, čili nepropaguji) vytyčíme program – vstříc do minulosti – těch změn je už nějak moc a jsou vždy k horšímu.

    A to mi připomnělo že zase musím za cifršpiónem se šanony, aby udělal kontrolní hlášení DPH. A to jsem ještě rád, že na nás zatím nepadla popravčí sekyra EET. Dnes jsem, mimochodem,  zase poznal jednu „výhodu“ EET. Občas jsem si jezdil pro čerstvý kváskový chléb do pekárenské prodejny. Od 1. prosince je zavřená a ten dobrý chléb nikde v hypersupermarketech nemají. Mají tam většinou  jenom ty z Penamu, či jiných velkopekárenských kolosů. Tak se nám naplňuje heslo Ano – bude líp. Otázka zní. Pro koho?