Dva světy

Čteme-li reakce pod redakčními články i články blogerů a srovnáme-li je s výsledky jakýchkoliv voleb, musíme dojít ke zjištění, že se jedná snad o dva naprosto rozdílné státy.

Nejméně 90 procent těch, co reagují na články vyjadřuje strach z toho, že by do naší země měli být přijímáni ilegální migranti připlouvající většinou bez dokumentů nebo s dokumenty falešnými za přispění pašeráků, a v poslední době i italské pobřežní stráže a různých nevládních neziskovek, do Itálie. Z Itálie by se pak podle EU a italského ministerského předsedy měli přemísťovat podle povinných kvót do dalších zemí EU. Renzi (italský premiér) dokonce navrhuje, aby těm zemím, které přijímání migrantů byly odňaty evropské dotace Až mě pod článkem bude někdo kritizovat za to, že nepoužívám slovo uprchlík, upozorňuji na to, že při italské cestě se dá velmi těžko kohokoliv z těch, kdo se takto nelegálně dostávají do EU nazvat uprchlíkem.

     Kde je těch 90% souhlasných hlasů s odmítáním ilegální imigrace. Kde je těch 90% voličů, kteří si podle reakcí na všechny podobné články, nejen ty mé, přejí, aby peníze z našich sociálních systémů byly rozdělovány pouze mezi naše potřebné – důchodce, mladé rodiny s dětmi, handicapované, mezi ty, které těžká životní situace vyhodila bez vlastní viny na ulici.

    To snad všichni vhodili do volebních uren neplatné hlasovací lístky, jak nás k tomu ponoukali někteří z internetových přátel? To snad všichni zůstali doma, že to stejně nemá cenu?  Všechny strany, hnutí a koalice dostaly v celkovém součtu něco 8 %.

     Mimochodem je třeba si nasypat na hlavu popel. Příště by asi s programem proti nelegální imigraci měla jít do voleb pouze jedna strana. V podstatě ta nejsilnější. SPD Tomia Okamury. Ať se nám to líbí nebo ne, voliči hlasují pro silné osobnosti, což při katastrofálním selhání Marina Konvičky při rozbití Bloku proti islámu a jeho ústupu opět do akademické sféry, nemůže být nikdo jiný než T.O. Potom taková jedna jediná strana může dosáhnout i na dvojciferný výsledek a při různých šarvátkách těch velkých stran, může hrát úlohu při sestavování vlády. Tomio Okamura by ovšem neměl zavírat dveře těm, kteří dobrovolně „vyklidí pole“  pro úspěch jeho strany.

     Ostatní strany s antiimigračním programem by si měly najít jinou agendu, nebo podpořit SPD. To je v souladu se zdravým rozumem.

     Jinak budou volby dopadat stále stejně. Zasíťované strany, což jsou dnes hlavně lidovci, mají stálou základnu každotýdenně se utvrzující při nedělních bohoslužbách, a kteří při nejistotě úspěšnosti TOPky se budou neustále rozšiřovat. Další stranou s naprosto fungující sítí voličů jsou Starostové a nezávislí, což bylo vidět při letošních volbách i senátních, tu volí ti, kteří církev nemusí. I když ta síť není hmatatelná. nemá členy ve tradičním smyslu, tak jednotliví starostové se dokáží ve svých obcích pozitivně zviditelnit.

      ANO doplatilo ve druhém kole senátních voleb na to, že tuto voličskou síť nemá a rozezlilo si živnostníky, kteří v podstatě takovou menší, leč při neúčasti voličů ve volbách, přece jenom fungující síť mají (zde ovšem dodávám je stejná situace jako u antiimigrantských stran – Soukromníci se musí spojit v jediný proud pod tím nejsilnějším subjektem, což je ODS, třeba s Valentou jako jedním z místopředsedů).

       Tak v tomto předcházejícím odstavci jsem popsal ten druhý svět, který se na internetu neprojevuje, ale zato je voličsky disciplinovaný. A co KSČM? Skutečně nevím co si mám myslet o propadu této navýsost zasíťované strany s pevnou voličskou základnou. Možná se jasně neprojevila v názoru na ilegální imigraci, možná její členskou základnu nahlodává i nově vystrkující hlavu razantní KSČ. Každopádně vidíme, že to, co je populární ve virtuální světě, nemusí být nutně populární ve světě skutečném. Existují prostě dva světy.