Sněhová královna v Hybernii

Byla jsem svědkem dokonalé pohádky. V tom pravém i přeneseném slova smyslu! Protože celý zbytek dne přemýšlím, kdy naposledy jsem viděla tak komplexní, úžasné, nádherné divadlo. 

Divadlo se vším všudy, kde funguje jedna každá složka jako jeden celek, jedno navazuje na druhé, doplňuje se a snoubí v jeden výjimečný zážitek. Výborný muzikál s krásnou osobitou hudbou Zdeňka Bartáka, výborně pěvecky provedený. Nádherná pohádková výprava, funkční scéna Martina Černého a překrásné kostýmy Kateřiny Bláhové. Vynikající režie Lumíra Olšovského, jeho skvělý lightdesign i práce s herci.To všechno dohromady skutečně funguje! Dnes je to tak vzácný úkaz, že jsem opravdu ráda, že jsem u toho mohla být.

Jako námět příběhu slouží známá pohádka Hanse Christiana Andersena o putování Gerdy za záchranou kamaráda Kaye, kterému střep z ledového zrcadla probodl srdce. V našem příběhu jsou Gerda a Kay dospělí lidé, kteří mají před svatbou. Sněhová královna v sobě symbolicky skrývá Dobro a Zlo, ztvárněné dvěma rádci, nazvanými ONA a ON. Právě jejich konflikt, jakýsi boj o duši Sněhové královny, je hlavním středobodem příběhu, věčný zápas Dobra se Zlem o nadvládu nad světem a našimi životy. V dnešní repríze, kterou jsem navštívila, spolu soupeřili Linda Finková jako ONA a Lumír Olšovský jako ON o duši královny Mahuleny Bočanové. Linda Finková zpívat umí, o tom není pochyb a navíc měla asi nejchytlavější písničku. S Lumírem Olšovským jsem se jako s muzikálovým zpěvákem v pravém smyslu slova dnes seznámila poprvé a byla jsem víc než příjemně překvapená. Oba dva svými výkony posouvali laťku poměrně vysoko, jejich party byly dobře a hlavně procítěně zazpívané. Sama Mahulena Bočanová příliš velký prostor neměla. 

Mladý pár Gerda (Ivana Korolová) a Kay (Jan Kopečný) se mi moc líbil. Svěží, mladistvé výkony, kvalitní zpěv, přesvědčivé herectví. Oba před sebou jistě mají velkou budoucnost na našich jevištích. Sněhová královna má v příběhu tři sestry, Jarní vílu, Letní princeznu a Podzimní loupežnici. Z nich bych vyzdvihla Ditu Hořínkovou, její Jarní víla mě oslovila a pobavila nejvíc. Několik postav, pana Vránu, Zahradníka, Prince a Loupežníka, hrál a zpíval Jan Vlas. Pro mě, dospělou divačku jeho výstupy trochu obtěžovaly, zdržovaly děj. Ale podle reakcí převážně dětského publika dobře sloužili odlehčení příběhu jako humorné a komické vložky. Vzhledem k tomu, že muzikál je určen pro děti, dobře svoji funkci Jan Vlas splnil. V neposlední řadě je třeba vyzdvihnout Loupežnici Lú Elišky Ochmanové. Její výstup mě doslova nadchnul. Když připočítám velmi slušnou Company, zpívající, tančící, příjemnou, vyjde mi skvělý výsledek - nádherný divadelní zážitek.

Vzhledem k tomu že, jak už to v životě chodí, většinu času vítězilo Zlo, i já jsem ráda podlehla atmosféře a napjatě jsem čekala, jak a kdy, jako v každé správné pohádce, konečně zvítězí Dobro a láska. Scénické ztvárnění těchto momentů bylo velmi sugestivní a divadelně zajímavé, děti kolem mě skoro nedýchaly a držely palce Dobru i Královně.

Nezbývá než dodat, že upřímně doufám v návrat tohoto skvělého muzikálu na jeviště, že ještě budu mít možnost se přijet podívat a nechat se strhnout Andersenem, Bartákem a Olšovským.