Nová liberecká Nituška

Je možné kompatibilně propojit operu, muzikál a činohru? Navíc v režii operního pěvce, který ovšem režíruje již léta a navíc brázdí muzikálová jeviště jako herec, a k tomu ve scéně z dílny dvojnásobného držitele Thálie? 

Ano, možné to je, jeviště Šaldova divadla je toho důkazem. O Velikonocích spatřila světlo světa zbrusu nová Mam´zelle Nitouche. Nebudu zastírat, že jsem zúčastněná, pro mě bylo velkou ctí spolupracovat s režisérem i kolegy na této inscenaci.

Tento nesmrtelný evergreen, který dovedl k dokonalosti Oldřich Nový, je stále vítaným návštěvníkem českých jevišť. V Liberci ji na scénu uvedl operní soubor, posílený kolegy z muzikálu i z činohry. Můžu zodpovědně říct, že zcela jistě brzy zapomenete na ony škatulky a představení si prostě báječně užijete, stejně jako naše stále vyprodané hlediště.

Ke cti režiséra Oldřicha Kříže slouží, že necítil potřebu nijak upravovat Oldřicha Nového, naopak tohoto dnes již klasika ctí a pokud přeci jenom na pár místech je text drobně aktualizován dnešní mluvou, tak to snad ani nepostřehnete. Sám je velmi zkušený jevištní matador a tak vedl herce v souladu s textem a atmosférou díla. K tomu velice pomáhá nápaditá a hlavně barevná! výprava - scéna Jana Kříže a kostýmy Veroniky Hindle. Jaké to osvěžení v dnešní době plné tmavých, černých inscenací. Orchestr a hudební složku pevnou rukou řídí náš sbormistr Tvrtko Karlovič, zde v roli dirigenta.

Koho zmínit dřív? Hlavní nebo titulní postavu? Dáma má přednost, tedy Denisa de Flavigny, slečna Svatoušek, Mam´zelle Nitouche.... Denisku alternují dvě skvělé holky, Ivana Korolová a Michaela Doubravová. V našem divadle máte lehkou volbu. Je jedno, se kterou se potkáte, obě vás zaručeně pobaví a potěší. Ivanka, prověřená mnoha muzikály v Praze, dabérka a herečka ( kdo by si nevzpomněl na Květulililinku z Dvanácti měsíčků ) je trochu klidnější, něžnější Denisou. Míša, kterou katapultovala na muzikálová jeviště primácká Cesta ke slávě, je temperamentní, rozpustilý rarášek. Obě kouzelně trápí v podstatě usedlého pana Célestina, varhaníka v klášteře, jakoby nic vytvářejí neuvěřitelné situace, a nakonec svého štěstí dojdou. Tolik mě svým projevem obě strhnou, že jim ráda odpustím i drobné pěvecké nepřesnosti, ostatní polohy mi je bohatě vynahradí!

Vděčná hlavní postava, dva v jednom - ušláplý, nenápadný varhaník Célestin, který se v noci mění ve světáckého, ješitného skladatele operet Floridora - to je krásná příležitost pro Lumíra Olšovského. Měla jsem tu čest s ním pracovat poprvé a za tuto zkušenost velmi děkuji. Jeho Célestin je mladistvý, živý, velmi vtipný, slušně zpívá, dobře tančí. Je oprávněnou hvězdou našeho představení, celou dobu je to jeho herecký koncert, verbální i neverbální. Skoro bych řekla, že je škoda, že přestože celé představení jakoby mimochodem trousí vtipné glosy a komentáře, především na adresu slečny Denisy, na všech představeních sklidil největší úspěch jeho vstup na scénu v kasárnách po "kadeřnickém" zásahu Loriota aniž by řekl jediné slovo....

Milovník Fernand de Champlatreux je skvělá příležitost pro mladého sólistu naší opery Dušana Růžičku. Tento tenorista mě ( a myslím, že nejen mě ) velmi překvapil, příjemně. Vstupní scéna, kdy se vydává za stařičkého inspektora, je perfektní, pěvecky i herecky zvládnutá, baví. Je zkušený operní zpěvák, ale věřte, že tento rozdíl mezi ním, Denisami a Célestinem si skoro neuvědomíte!

Postavu Majora hraje zkušený liberecký činoherní matador Ladislav Dušek, podle mého skvěle, alternuje s ním režisér představení Oldřich Kříž, neméně skvěle. Dvě přední sólistky opery se zde představují v rolích činoherních - Blanka Černá jako Matka představená a Věra Poláchová jako Corinna. Blanka Černá více než zdatně sekunduje Lumírovi Olšovskému a jejich společné dialogy patří k perlám inscenace. Za sebe volám bravo, Blanko, jsi báječná!!! U Věry Poláchové by se chtělo říct, že je jí pro roli Corinny skoro škoda, jako pěvkyně je na vrcholu sil. Ale tuto hysterickou primadonu provinčního divadla si viditelně užívá, hlasový fond bohatě zužitkuje a její afektované "kolečko" kolem pohovky si nenechám ujít nikdy. Škoda, že role je rozsahem menší, ale je vděčná a ne každý umí s grácií tak trochu parodovat sám sebe, pálit do vlastních řad s nadhledem a elegancí.

Nakonec jsem si nechala Mariana Mičjara. Tento nikoli profesionální herec se představí hned ve třech postavách, ve třech polohách. Nezapomenutelná pro mě i pro diváky zůstane Fortnýřka, stará, v tomto pojetí i trochu vilná řádová sestra. Když muž hraje ženu, bývá to herecky vděčné, ale režisér nedovolil sklouznutí k lacinosti a proto závěrečný bouřlivý potlesk je více než zasloužený. Role inspicienta v divadle slouží spíš jako doplněk prostředí pro ostatní postavy, i když taneční výstup je nezapomenutelný. Překvapivě pro mě nejslabší je herecky vděčná postava opilého vojáka Loriota. Možná proto, že má tato figura jako jedna z mála svoji písničku a ta je pro Mariana slabinou. Kdyby té nebylo, bavil by mě velmi.

V neposlední řadě je ovšem nutno zmínit mé kolegy, členy sboru opery. Někteří ztvárňují menší i větší role, ostatní se představí jako chovanky kláštera, respektive kadeti a důstojníci 27.pluku dragounů. U těch druhých se sluší vyzdvihnout pohybové nadání, které v nich vyhledala a využila choreografka Denisa Kubášová. Z těch prvních v první řadě zmíním Zdeňka Nádeníka jako ředitele divadla v Pontarcy. Na malé ploše využil své letité zkušenosti z operetních rolí, celkový dojem doplní výtvarná stylizace postavy. Jaroslav Rainer se představí jako režisér, po přestávce se nejen vizuálně promění v důstojníka Gustava. Rovněž nepřehlédnete Radka Berana, v divadle sloužícího jako požární hlídka a v kasárnách jako bdělý strážník. Corinna samozřejmě nehraje v divadle sama, má tři kolegyně – Veroniku Mičjarovou, Hanu Postráneckou a moji maličkost. Tímto způsobem děkuji za příležitost, stárnoucí žárlivou bývalou primadonu, co měla každýho chlapa v okolí si skutečně užívám měrou vrchovatou.

Co říct na závěr? Přijďte, nebudete litovat, zaručeně zaženeme chmury a na jeden večer dovolíme zapomenout na každodenní realitu. Vítejte v klášteře U vlaštoviček, divadle v Pontarcy a kasárnách 27.pluku dragounů. Nudit se s námi rozhodně nebudete!