Miluju tě, ale....

Věta, kterou často slýcháme. Věta kterou často používáme. Ale taky název skvělého představení, které se aktuálně hraje v pražském divadle Palace.

Už dlouho jsem toužila tenhle titul navštívit, ale až teď zřejmě nazrál ten správný čas. Muzikál pro 4 herce, s doprovodem klavíru a houslí, byl dlouhá léta hvězdou Off Broadway, za 12 let dosáhl úctyhodného počtu 6000 repríz.... V Praze se hraje od roku 2003, takže magickou hranici 12 let na repertoáru již překonal.

Celé představení vlastně nemá žádný děj, je to sled scének a písniček z partnerského života. Cílený útok na vaše bránice, kaleidoskop skvěle vypointovaných situací. Pobavíte se, ale občas vás i zamrazí náhlý pocit "tohle přeci znám!!!" Divákovi je představena celá historie života v partnerském vztahu - příprava na první schůzku, čekání na telefonát od toho pravého, první sex, svatba, první dítě.... doslova až po krematorium. Part pro jednoho, dva, tři i čtyři aktéry najednou, písničky, dialogy, nic z toho vás nenechá chvíli vydechnout.

Herecky excelovala Kateřina Šildová, svým bezprostředním projevem obsáhla celou škálu ženství od puberťačky čekající na první vytoužený telefon, nevěsty, dominantní manželky, tchyně toužící po vnoučeti až po úžasný výstup rozvedené stárnoucí ženy rozhodnuté využít služby seznamovací kanceláře. Navíc její pěvecké výstupy byly bezchybné, plné emocí. Oba pánové, Lumír Olšovský a Roman Vojtek, strhli publikum k výbuchům smíchu svým vyzrálým hereckým projevem, neskutečnými proměnami i schopností dělat si legraci sami ze sebe. Navíc výborně zpívají i tančí. Myslím, že nikdy nezapomenu na manželskou etudu, ve které Roman Vojtek ve vytahaných teplácích a sepraném nátělníku dokázal dlouhé vteřiny čelit rozesmátému publiku s lahví piva a rukou v rozkroku bez jediného hnutí brvou, bez jediného slova. Lumír Olšovský mě zase bavil svými proměnami tu v obtloustlého opilého tatíka, tu v masového vraha, pubertálního milence v kině, žvatlajícího čerstvého otce až po závěrečnou scénu staříka nacházejícího životní partnerku na cizím pohřbu. Nejméně mě zaujala Daniela Šinkorová, poslední ze čtveřice protagonistů. Tato muzikálová zpěvačka a herečka mě překvapivě nejméně ze všech oslovila svým pěveckým projevem, od ní jsem očekávala daleko víc. I herecky byl její projev matnější než u ostatních. Bylo by pro mě zajímavé vidět i její alternantku Terezu Kostkovou a jejich výkony vzájemně porovnat. 

Hudební doprovod obstaral za klavírem Petr Vondráček a houslistka Petra Suková. Je obdivuhodné, jak nenápadně celý večer vytvářeli atmosféru a skvěle doprovodili pěvecké výkony všech protagonistů na jevišti. 

Závěrem nezbývá než toto představení vřele doporučit. Já jsem se báječně bavila, vychutnala jsem si všechny polohy partnerství předložené v nápaditém obalu.