Jekyll a Hyde

Takto se jmenuje zbrusu nový baletní horror, od pátku 13.5. uváděný na scéně Malého divadla v Liberci. Samozřejmě jsem si nemohla nechat ujít nové dílo mladé choreografky Mariky Hanouskové na motivy povídky R. L. Stevensona.

V libereckém divadle je to již třetí počin této nadějné umělkyně. Po velmi sugestivním Café Reichenberg a oceňované Bernardě Albě volila tentokrát jako téma známý příběh doktora, který po požití drogy v sobě oživí esenciální zlo.

Velmi originální a nápaditá hudba je opět z dílny Petra Čermáka, který psal již výše zmíněnou Bernardu. Zaujala mě od prvního tónu, navozuje atmosféru příběhu, umocňuje napětí, skvěle slouží příběhu i tanečníkům. Rovněž tak výprava, scéna i kostýmy jsou z dílny v Liberci již dobře známého Aleše Valáška. Scéna je funkční, kostýmy nápadité. Vše umocňuje skvělý Light Desing Pavla Hejreta. 

Autorka z novely vynechala některé dějové linky, což však příběhu nijak neuškodilo, spíš naopak. Výborný nápad byl orámovat celý příběh výpovědí, jakousi vnitřní obhajobou, doktora Uttersona v podání Tomáše Váhaly, který je také spoluautorem scénáře. On vlastně jako nositel příběhu, člověk, který viděl Jekylla živého jako poslední, seznamuje diváky s dějem. Pro mě byly tyto činoherní vstupy zajímavé, dojem z choreografie umocnily, nepůsobily rušivě.

Doktora Jekylla tančí Alexej Yurakov. Choreografka mistrně využívá jeho klasické baletní průpravy a staví ho tím do výborného kontrastu se "zlým" dvojčetem, panem Hydem. Jaroslav Kolář vládne úplně jinou taneční technikou a o to víc je projev této dvojjediné postavy věrohodnější. Jevištní výměny doktora Jekylla za pana Hyda jsou divadelně promyšlené, troufnu si říci, že pro běžného diváka téměř nepostřehnutelné.

Jako velmi zajímavé shledávám postavy Myšlenek, bílé a černé, jakési Jing a Jang, dobré a zlé. Maria Gornalova i Rie Morita tančí na špičkách, v krásných stylizovaných kostýmech svádí pomyslný zápas o duši Jekylla. Pro mě asi nejzajímavější prvek v celé inscenaci. Něžnou snoubenku Elizabeth tančí Margaux Thomas, v něžných pudrových šatech, opět na špičkách. Taneční duety s Alexejem Yurakovem jsou příjemným vydechnutím v jinak dusivé atmosféře celého večera. Lilly, prostitutku, na které si pan Hyde vylévá svou zlobu a která hledá ošetření u doktora Jekylla, ztvárnila Veronika Šlapanská. Zde bych opět vyzdvihla autora kostýmů Aleše Valáška, prostředí předměstské putyky načrtl svými kostýmy skvěle, Veronice Šlapanské červené šaty velice sluší. Její souboj s panem Hydem (Jaroslavem Kolářem), který končí její smrtí, pro mě patřil k vrcholu večera. Nevěřila bych, že se dá pouhým pohybem dosáhnout tak jednoznačného a srozumitelného napětí. Závěrečná scéna, ve které nad mrtvým tělem Lilly klečí ve zkrvavené košili s nožem v ruce místo Hyda doktor Jekyll, byla jen skvělým vyvrcholením celého představení.

Tyto postřehy jsou z generální zkoušky, určitě se vypravím i na představení. Velmi mě zajímají reakce publika, které podle zpráv z premiéry byly bouřlivé. Já tomuto výbornému tanečním divadlu přeju hodně štěstí a dlouhý divadelní život. Už teď se těším na další dílo z dílny Mariky Hanouskové