Pokračování , aneb putování do Budějovic, tak jak jsem ho prošla na vlastní nohy, tentokrát, proč jsem se vydala právě tam.
Pro letošek jsem zvolila téma mé pěší výpravy: K Budějicům cesta..
V Budějovicích jsem nastartovala svůj samostatný život odchodem z bezpečí domova na kolej a studiem Pedagogické fakulty. A jak říkal jeden z profesorů - "My to tady máme v Budějicích dobře zařízené, my potřebujeme dostat ty učitelky na venkov - a ty společné koleje s VŠ zemědělskou jsou pro to ideální." Tak jo, na venkov mě dostali, ne na jihočeský,ale kousek od Plzně ano. S jedním zemědělcem, se kterým to táhneme dosud.
Do Budějovic jsem hrozně ráda jezdila i v dětství, každý rok jsme navštěvovali naše příbuzné v době Země Živitelky. V té době, kdy se na všechno stály fronty, se nám jevila tato výkladní skříň socialismu jako zázrak.
Letos se pokusím dojít do cíle během jednoho týdne. To je pokrok proti mé výpravě do Pelhřimova. Ovšem na přespávání ve volné přírodě se ještě necítím a tak mě čeká cestou několik penzionů, hotelů i jedna ubytovna.
Vloni jsem už ovšem toto putování zahájila, takže trasu Mokrouše - Nepomuk mám za sebou. Pokusím se dodatečně vylovit nějaké vzpomínky a fotografie.
Zítra se tedy postavím na start první etapy z Nepomuku do Blatné a už se přímo nehorázně těším. Budu se snažit uchovat si vzpomínky (a třeba nejen pro sebe).
