Sranda a slunce musí bejt

říkáš, že tě život nebaví, a že tě moje řeči unaví...

Bude líp...uvidíš.

A kdy?

Zas ten debilní sníh! Copak ho nebylo letos dost?

Doklouzala jsem se k hroudě, pod kterou jsem tušila svoje auto. Vida, odpadl stěrač, strčila jsem si ho do kapsy...naštěstí  ten zadní.

Do přehrávače vklouzla oblíbená kazetka s chorvatskou hudbou. Sluničkem nasycené písničky mi pomohly vyloupnout auto do původní podoby.

Taky nemusím sníh. Zvlášť ve městě, kdy se promění v blemcavou břečku, chlad se i přes vrstvy dostane až na holou kůži.

Skoro jsem přehlídla známou, splynula s šedivým davem, šedavou náladou a vzduchem zasmrádlým hnilobnou vlhkostí.

"Hele už mě ta zima nebaví. Je hnusně dlouhá. Všichni maj depku. A co ty, to je jiná zima než tam u vás co? Jak si zvykáš?

Nesmělé sluneční paprsky mě pošimraly na nose, jako kdyby říkaly co tak pesimisticky...bude líp, bude jaro. Už brzy.

"Já jsem spokojená. Mám se fajn".

Hele nefinti, tady ti to nikdo žrát nebude- tyhle italský manýry.

"Byli jsme v Chorvatsku", rozesmála jsem se

"To je fuk, je to vedle, sousedi né?

"Kdepak nacpalo se mezi ně Slovinsko", poopravila jsem její zeměpisný krátkohled

Musím jít ještě pro vinný klobásy. Uděláme si je teď o víkendu s bramborovým salátem", rozloučila se skoro překotně, rozpohybovala své slovanské nadpůvaby a zaplula do blízkého lahůdkářství

"Jaký chcete ty tyčky pro morčata?", přerušila mé rozmítání prodavačka ve Zverimexu.

"Obyčejný nebo pro labužníka?", usmála se

"Čtyři pro labužníka", vrátila jsem jí úsměv.

Naše morče možná vypadá jak malej vyžranej kanec, ale spokojenej kanec.

Tak mu podstrojuju tajně, a on - nevděčník  jeden - vždycky mě prozradí pronikavým pískotem.

No jo je to mužskej. Jak jde o žrádlo jdou všechny dohody stranou.

Skákla jsem do své kavárničky na kafe a úsměv.

Káva je za čtyřicet - úsměv jako bonus zdarma.

Majitelka už přeskočila padesátku, ale je drobounká, pořád usměvavá, takže vypadá jako holčička.

Kavárnou odzvání jeden letní hit za druhým...

"Tolik mi to sluníčko chybí, že ho aspoň uměla navodím", řekla jakoby omluvně.

Nemusela.... 

Já taky miluju léto. když sluníčko pozlatí a provoní kůži, stačí vklouznout do šatů a pantoflí a úsměv  navrh jako horký tip světových vizážistů.

Kdykoliv když je mi smutno jako teď, zavolám na pomoc léto a smích....Dva nejmilejší doktory bez poplatků.

Nejprve jsou paprsky sotva viditelné a jen nesměle šimrají, a smích je křečovitý, ale nedám se a zas a znovu je vábím k sobě - přitisknu a už nepustím.

"Tak kdy spolu půjdem na to rande?" zazubí se parkovišťák

...Já vím, až bude slunce...", odpoví si sám

A dodá obvyklou dávku humoru: "Víte, jaké je největší překvapení pro muže po 40?
Když čeká druhou mízu a zatím přijde první infarkt!"

Zaplatila jsem dvěma třema úsměvy a jela domů.

Bude líp - uvidíš, řekla jsem mu ten večer znovu.

Kdo ti to říkal?

Dva doktoři.

Teprve teď tomu uvěřil.