...tady mě píchá a děsně to bolí - čím dál tím víc... řekněte, doktore Hruško, co by to mohlo být
Co chvíli vyletěl z hangáru a rozhlížel se, nervózně poposkočil a zaběhl zpět dovnitř...
Pohled na hodinky.
Konečně...
Oprýskaná a špinavá Fábie lenivě doklouzala k vratům.
"Kde jsou ostatní?", zůstal s viditelným rozčarováním čučet na dva kluky v kapsáčích.
Třeba je to před-ekipa...než přijedou ti praví...
"A kde máte...kufříky?" hlesl zklamaně.
"Jestli vás praštili do hlavy, tak zavoláme i doktora", řekl blonďák
"Ne, když jsem já přišel, tak už byli pryč.... ale volal jsem před hodinou...sem si tak nějak myslel, že přijedete hned... "
Vešli do skladu a pohled kterej se jim naskytl, nechal bez dechu i ostřílené kriminalisty.
"Ty vole, co jste tady vyváděl?!"
"Ohledal a zajistil místo činu", řekl pyšně a zvedl klacky s číslem 54 a 55. Dva mi ještě zbyly, kdyby ste náhodou ještě objevili nějaký stopy. To víte, já jsem amatér. Jen to málo co znám z televize...
"Co je tohle za vejmysl?!" jeden z profíků ze země vytáhl miniaturní bivak, který zakrýval stopu ...
"No vono sem zatejká, tak jsem si myslel, že budete dělat odlitek - já to měřil, je to 44-tka, jo a podle hloubky, to nebude žádnej drobek..."
"Mně se zdá, že moc koukáte na televizi. U nás si to děláme po svým. Ta Amerika a to jejich CSI, to je heleďte všechno nadnesený, nereálný. A kdo musí doopravdy makat....no českej polda. A to na nás furt nadávaj...."
Vůbec se nerozpakoval a svou poctivou pětačtyřicítkou rozhňápl pracně zajištěné důkazy...
Základ vyšetřování je kladen na perfektním vyšetření místa činu a náročné vědecké analýze nalezených důkazů.
Majitel vykradeného skladu zaúpěl....
To kluci z Miami ,s žluťáskem Horatiem v čele nebo ten fousáč...Grissom, to oni by takhle skvěle zajištěné stopy dokázali patřičně ocenit...
Manželka mu něžně říká "ty můj seriálovej pošuku"...a tihle dva nedokážou, prostě nedokážou ocenit ty hodiny strávené studiem americké kriminalistiky.
Seriály vklouzly do našich životů, nenásilně...,aby už v prvních dvou dílech zasekly drápky, aby nás spoutaly na dalších dvěstě pokračování. Způsobily závislost, která nutí večer co večer vidět co se děje pod cizí peřinou, zas a znovu se musíme rozčílit nad věčnou nerozhodností, hloupostí, naivitou..."kdy ta kráva konečně pochopí - že ji zahejbá?!"
A jak tak tu hodinku s nima trpíme a svíráme ruce v pěst pro cizí trápení, zapomínáme jaksi na ta naše...Třeba mi ta bednička poradí, jestli za tou milenkou mám jít nebo radši ne...
Já nejsem seriálovej pošuk, protože nemám ráda pravidelnost. A správnej seriálovej pošuk musí být ve správnou dobu na správném místě. Vcucnut před televizní obrazovkou. Vcucnout jsem se nechala akorát jednou a bylo to ještě za starých časů, kdy jsem s chorvatským národem fňukala do kapesníku nad osudy slepé Esmeraldy.
Život se během těch měsíců, kdy seriál běžel v televizi, svedl na čas před Esmeraldou a po ní. Dokonce i chlapi řešili na myčce, jestli dívka v brčálově zelené někdy uvidí či ne. A prohlídla někdy kolem 130-tého dílu a já si řekla dost, už nikdy... se nenechám takhle vláčet podvečery, abych se bála, že kluk co spadnul z nějakýho baráku, autorskou ironií obživne (dojdou mi prachy) a zjeví se zčistajasna ve sprše jako Boby z Dallasu.
Nepotřebuju odpovědi hledat v seriálech.
Nečtu žádný návody...
jsem palice dubová a jako taková si na všechno chci přijít sama.
Jako nedávno, kdy jsem jela po x desítkách let :-)) vlakem a ve stanici, kdy vlak zastavil, jsem byla nucena vystoupit sama.
Dveře se mi podařilo otevřít asi na třetí pokus, byla jsem šťastná jako blecha, protože už jsem slyšela zvuk píšťalky, která oznamovala - tuším - odjezd.
Pravda, zdálo se mi to vejš než tenkrát, ale skočila jsem. V sukni a v podpatkách a dopadla do škarpy.
"Ženská bláznivá, to neumíte vystupovat z vlaku?! Peron je na druhý straně", zakřičel na mě výpravčí.
"Když já už jsem děsně dlouho vlakem nejela", řekla jsem omluvně i vyděšeným babičkám, které ho lemovaly jako místní ochranka.
Zkontrolovala jsem si podpatky.
Nesmlouvavá předsedkyně poroty vystoupila z řady...
"Včera v televizi, ta paní inženýrka, tak pěkně vystoupila z toho vlaku, tak elegantě. Na to jste se měla kouknout..."
Uhladila jsem si sukni, pod kolenem vyskočilo oko.
"Jenže já jsem tu v rámci investigativního průzkumu.... Špionáž si žádá speciální příchod".
Pootevřená bezzubá ústa byla dostatečnou satisfakcí i pro kotník, kterému se doskok v lodičkách mezi šutry líbil nejmíň.
Nechala jsem je tam a odkulhala pryč.
Do příjezdu dalšího vlaku měly čas přemýšlet, do kterého seriálu vlastně patřím.
