Povídej si se mnou... (Rozhovor s Alexandrou Novotnou)

….od svých dětí se můžeme dozvědět všechno. Ryzí nahou, a co si budeme povídat, často i dost nepříjemnou pravdu. Děti jsou naším pravdomluvným zrcadlem. Krásně modrýma očima mne přímo vybízí, abych se ho zeptala „Jsem dobrou mámou?“

Ale tolik se bojím odpovědi, že se raději  neptám. Děti mají schopnost přirozeného projevu duše, talent být „skutečným“ na rozdíl od nás dospěláků, kteří jsme starší, úspěšnější, unavenější, vlivnější (leda tak ve sdružení nájemníků), a na ztrhané rysy lepíme jednu masku za druhou. Skrze děti se ovšem o sobě dozvíme celou pravdu. Seberme odvahu a nahlédněme do duše dětí. Dozvíme se tak i něco o sobě. A že nám nejvíc leží na srdci, aby naše děti byly šťastné? Tak jim naslouchejme, buďme tady pro ně, protože nic z toho co s nimy můžeme prožít dnes, se nemůže vrátit. Už nikdy.

Na co by ses kouzelného zrcadla zeptala ty?

Jestli budu velká nebo ne. 

Jak vypadá tvůj krásnej den?

Svítí sluníčko, děti jsou venku, když nemusíme nosit deštník, 

když vidím motýla na květině, když vidím ňákýho pejska a můžu si ho pohladit, 

když jde maminka se mnou ven, když si můžu hrát a nemusím hned uklízet… 

Jací jsou dospělí lidi?

Hodní. Někteří ale zlí. 

Jak poznáš zlýho člověka?

Krade a zabíjí.

Jak poznáš hodnýho člověka?

Dává dětem hračky a je známej. 

Co jsou to starosti?

Starosti o miminko. Se mnou nejsou moc starosti. 

Mají děti taky starosti?

Nemají! To mají jenom dospělí! 

Jak vypadá dospělák když má starosti?

Je smutnej, a oči má vykulený. 

Máš nějakou dobrou radu, nápad pro dospěláky, aby neměli tolik starostí a byli veselejší?

Budeme si hrát, pouštět dráčka. A nesmí chtít, abych je musela nechat na pokoji..

Bojíš se něco přiznat?

Že se bojím.

Co je to strach a jak vypadá?

Že se bojíš strašidel, a když si sám.

Myslíš, že dospělí se taky bojí?

Někdy jo. Určitě.

Čeho nejvíc, co myslíš?

Ježibab…

Čím chceš být až vyrosteš?

Paní učitelkou, protože učí děti, že snídaně se musí sníst a chce děti udělat chytrý...

Co je to a jak vypadá láska?

Když se někdo pusinkuje, a pozná se tak, když se dlouho pusinkujou.  

Děkuju za popovídání.

Já si ráda povídám!  

napsáno Subjektivnik (www.subjektivnik.cz)