„Když si to s ním jenom představuju, tak přece tomu svýmu nejsem nevěrná?!“ Otazník z vyřčené otázky zůstal viset ve vzduchu a já ho nedokázala odehnat. Nakopnout. Nedokázala jsem odpovědět. Je to nevěra, když se zaběhne duše?
„Blázníš, to je daleko horší, než tělo na tělo!“, dodala třetí kámoška z pravidelnýho latte sčuchu… a vrátily jsme se k dětem, slevám a blížícím se hektickým Vánocům…
Každá z nás si s tou myšlenkou dál pohrává, ale o samotě. Povídat si o tom nahlas... do detailů … to nikdy. „To bych tomu svýmu nikdy nemohla udělat, nemohla bych se mu pak podívat do očí“ přesvědčuje, nejmladší z nás Kačka, samu sebe, i když ví, že z očí do očí se nedívali jeden druhému…už několik let.
Je to paradox, ale čím jsou nám naši partneři bližší,čím víc je známe – tím víc jim ubližujeme…srovnáváme je, posuzujeme v bláznivé touze – učinit své milované protějšky dokonalými, a tím je znehodnocujeme jako lidi…To je častější jev, pokud je jeden z partnerů(většinou žena)výrazně mladší. Starší partner má pak pocit, že tu svou-svého musí patřičně vychovat, vytvarovat k obrazu svému. Tvaruje, vychovává, modeluje své dílko k dokonalosti…a když si konečně po letech piplání stvoří svůj idol,svého golema – socha ožije a světě div se té drzosti, odkráčí žít svůj život…
Pokud jde o fyzickou nevěru – máme jasno. Ale jak je to s duší? Tělo můžeme spoutat, uvěznit,omezit pohyb, ale duši?
Kdo zakáže duši, aby byla nevěrná? Každou noc. I během dne. I několikrát za sebou.
Nedávno jsem v Praze potkala svou kamarádku Majku, Byla a zůstala krásnou holkou, po škole se brzy vdala a s mužem předělávali domek na vsi blízko Prahy. Byli takový no…čítankový pár. Ale stereotyp všedních dnů nahlodal a ukolébal ke každodenní rutině i jejich ideální manželství. Majčin muž večery trávil v místní hospůdce a Maja u nekonečných seriálů. Mohlo to tak zůstat dvacet let, jako u jiných letitých manželat… Majce by narostl zadek a jejímu muži pivní pneu. Ale člověk míní a život činí. Tedy Maja se činila…
Dnešní Maja už je rozvedená.. Je sama a není šťastná.Vyprávěla mi, že její manželství, které potřebovalo jen trošku provětrat (což ví- bohužel- až dnes) zabila nevěra na druhou.Maja se nejprve s jedním mužem odala fyzické rozkoši, a poté s druhým, výrazně starším, řešila psychický lad. Byla svému muži nevěrná s dvěma muži. Protože jeden jí dal tělo, druhý duši. Nevím, jestli její muž neunesl tu nevěru s duší nebo tělem, ale odešel. Se slzami v očích.
„Víš co je nejsmutnější?“, řekla mi Majka u čaje „Že já jsem ve svým muži měla i to tělo i tu duši…připadám si, jak v obchoďáku, když Ti řeknou zaplať jen 1 dostaneš 2, ty jsi nadšená jak si super pořídila, a jen co přijdeš domů, zjistíš jak hloupě si nalítla..“
Majka na ten marketingový trik přišla dost drsnou, ale jistě poučnou, životní zkušeností.
Jak jste na tom Vy? Zajímá mě Váš názor. Tělo nebo duše? Proč jsme nevěrní hlavou i tělem… Proč si působíme bolest?
