S děvčaty z ornitologického kroužku jsme se shodly, že čím větší, tím lepší. Muži sice alibisticky, s nadějí v hlase a prosbou v oku „dej ok“ tvrdí, že i s malým kašpárkem se dá zahrát velké divadlo.
Přesto je to žena, které se do ruky dostane figurka ze hry „Člověče, nezlob se“, a od které se očekává, že v mžiku stvoří divokého střelce, aby muž mohl posléze odehrát brilantní šachovou partii. Která si ho nepostaví, ta si ho nezaslouží, tvrdili přísně už dědečkové v pravěku a ženy se naučily z mouchy vycucat slona, nebo se alespoň tvářit, že slona cítí.
Na fotografii vše vypadá větší. Hádě zabírá celý displej a fantazie pracuje na plné obrátky. Nebude to bolet? Jak máš velkou nohu? Pravítko na synovu geometrii nestačí…. „Tak co, jakej byl ten erotoman z netu?“ ptá se druhý den spiklenecky kamarádka a nonšalantně od sebe roztáhne ruce do zhruba metrové vzdálenosti. Obočí se šibalsky zvedne: „Nebo mám snad přidat?“ Prsty stydlivě odměří deset centimetrů a pak se pravdou krutou, ohledáním zjištěnou, smrsknou ještě o dva. Obě kamarádky drží dvacet sekund ticha za šokující pravdu. No jo no. „Dyť noha byla čtyřicet sedm a velkej nos,“ snaží se tahat králíky z klobouku nezúčastněná účastnicky. Vůbec jsem ho necítila a říkal, že je to moje vina,“ hlesne blondýna zklamaně.
S děvčaty z ornitologického kroužku jsme se shodly, že stav ptactva v našich krajích je mrzutý. Majitelé je z klecí pouští jen občas a to na dobu krátkou přísně utajovanou, krmí je, mazlí a hrají si s nimi sami. Milovnice ptactva sice občas vábivě nechají nahlédnout do ptačího domečku, aby je pak, snad ze strachu, zahnali hrou na ticho. Mrtvý brouk není pro nadrženou samičku překvapením. Jen obrovským zklamáním. Bitva oboustranná rozehraná, ze které muž utíká ze strachu ztráty pírka.
S děvčaty z ornitologického kroužku jsme se shodly, že na velikosti sakra záleží. Na velikosti odvahy, náruče a úsměvu.
