Mravní jednání jest takové, které odpovídá požadavkům, jež činíme, vědomky nebo nevědomky, schvalujíce čin nějaký nebo zamítajíce. Čin, který takto schvalujeme, je dobrý; který zamítáme, je zlý. Je tudíž možno mravovědu definovat též jako vědu o dobru. Teorii umíme vždy dopodrobna vysvětlit, s praxí už je to vždycky mnohem horší.
Kážeme vodu a sami pijeme víno?
"Já do tý televize zavolám. Dej mi ten zatracenej telefon. Za bílýho dne takový prasárny! Kdo to kdy viděl, kam ten svět dneska spěje!"
"Ale tati, to je přece normální, to děláme všichni", chtěla. procházející 16-letá dcera, zmírnit emoce vzniklé na základě milující se dvojice v tv seriálu. Za bílého dne.
Z kuchyně se rychlostí blesku přiřítila matka s ukazováčkem na rtech, který znamenal jediné, tatínek není připraven na pravdu, že jeho dceruška žije pravidelným sexuálním životem.
Mrtvolná bledost a zdvihnuté obočí - pohled čeká: No, taky jsem to jenom viděla jen v tý televizi", hlesla dcera. A oddychli si v tu chvíli všichni. Nikdo nebyl připraven na pravdou. Ještě ne. Radši vůbec ne.
"Vidíš, to je to co furt říkám! Ty se máš učit, a mít v hlavě jen učení a né takový blbosti. Prostě tam zavolám. Za klobouk si nedaj co já jim všechno řeknu...volové...."
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání ČT na základě dvou podnětů veřejnosti strachuje o možném ohrožení vývoje dětí a mladistvých.
A tak jak jsem uvedla výše si představuji jednoho z udavačů, jeden z podnětů.
Ve filmu Jana Hřebejka "Kráska v nesnázích" vadí nejen sex rozvedených manželů, ale i neodsouzená krádež auta, močení do bazénu i nabízení vína k ochutnání dítěti… Dle morální rady chybí filmu známého režiséra morální apel. A argumenty, které rada uvádí jsou absurdní... Sporná "Kráska v nesnázích" není filmem určeným pro děti.
"Filmy už desítky let ukazují nepotrestané násilí, sebevraždy, nemanželský sex. V době internetu a vzhledem k tomu, že film ČT vysílala po osmé večer s dostatečnou anoncí, o co půjde, nechápu, proč někdo takovéto posudky zadává a proč je rada bere vážně." (citace J.Hřebejka z článku M.Spáčilové MF DNES 21.1.2009)
Trnem v oku je i další Hřebejkův film Horem pádem, stejně jako pětačtyřicet let(!) starý film s Jeanem-Paulem Belmondem Sto tisíc dolarů na slunci (výrazy jako kurva, svině, vole, ale dokonce i špinavče), Sametoví vrazi. Seriálu Soukromé pasti dokonce hrozí pokuta za mravní ohrožení mládeže (kvůli jednomu dílu Fajn brigáda).
Divím se stejně jako Jan Hřebejk. Opravdu je obsah zmíněných filmu tak odsouzeníhodný a amorální ve srovnání s naší každodenní realitou? Jak brát vážně udání člověka, který před televizní obrazovku usedne po pravidelné mimomanželské kratochvíli? Jak brát vážně rodiče, jejichž slovník, kterým mezi sebou komunikují, by přivodil ruměnec ve tváři i dlaždiči...a o tom všichni víme...., že ten teda slovník má? Jak brát vážně rodiče, kteří řeší svůj klid odkládáním dětí před televizní obrazovku, aniž by se ráčili přesvědčit, co to vlastně svému dítěti naservírovali....
Jdu se smetím a před domem potkávám Ondru, je čerstvým prvňáčkem, a tak z něho tahám užitečná moudra, které bychom mohli od září využít i my. K domu přichází starší sousedka, zdravím se s ní a držím dveře, aby mohla kolo zavést do domu. Když zas zůstaneme s Ondrou sami, zeptám se: "Ondro, to vás v tý škole neučí, že se má zdravit?". Podíval se a mě tím svým nevinným kukučem a zcela vážně mi odpověděl : "Maminka mi říkala, abych tu bábu nezdravil, že je to děsná kráva"
