Když jdou na mužskýho léta

"Myslíš, že je možný toho mýho starýho ještě předělat? Víš, udělat z něj něco užitečnýho. Aby mi k něčemu byl. Není, rozumíš...akorát k zlosti!"

"Prosím tě proč, vždyť Honza je skvělej..."

"Pch, to on umí zahrát divadýlko, když přijdeš, ale jinak se akorát válí na gauči... Hned bych ho vyměnila za mladšího. Rozumíš, aby mě dokázal ocenit, a všimnout si, že jsem byla u holiče. Ten můj blboun akorát zvedá pokličky na hrncích, to je veškerá jeho aktivita. To a ještě dálkovej ovladač, tam je taky moc aktivní. Už mě to s ním nebaví."

Nechápala jsem ji, Honza, ač má skráně prošedivělé, trochu bříško... duší je to pořád mladej kluk. Nikdo neumí vyprávět vtipy tak jako on, smaženici z hub nejím, ale od něho - na topince podávána...chutnala skvěle.

"Myslíš, že chlapa můžeš změnit? Starýho kozla?!" zeptala se ironicky

"Já bych si spíš přála, aby se nezměnil, každá změna by byla jen k horšímu, už by to nebyl on. A to by byla škoda...."

"Když byl mladší, to bylo něco úplně jinýho. To jsem se o něj mohla opřít, teď by holomek určitě uhnul...abych si nabila čumák, to by se mu líbilo", lamentovala dál, celej ten náročnej a nespokojenej den,týden rok musel z ní ven.

Bylo mi Honzy líto - jestli tohle má denně k večeři.... A ještě má chuť se smát. Je to zcela zaručeně nejusměvavější řidič dálkového autobusu v Čechách.

"Ty už taky nejsi mladice, všichni stárnem", zopakovala jsem jen staré známé učivo

"Já jsem jiskra proti němu?! Je o 15 let starší. Už je to dědek!"

Dědek...pomyslela jsem si. Dědek, kterej dokáže sjet černou sjezdovku, rozdělat oheň a zvednout náladu všem...bez nároku na honorář...

Možná úsměv mu vždycky stačil, ale ten už Jana pro něj dávno neměla....

"Že ti starší chlapi mají větší šmrc než ti mladí prdloušové?"

 Petra je taky moje kamarádka, taky má ráda Lambrusco a starší muže.

"Jsou jako víno, čím starší tím lepší", rozchechtala se jak středověká čarodějnice a vážně,do rozbušení srdce, polekala dva lázeňské šviháky, kteří u stolku vedle nás pili čaj.

"Tak starý to zas ne...tomu bych musela předžvejkávat i rohlik", neodpustila jedovatou třešinku jako odpověď na jejich pohoršené pohledy.

Jana dorazila, byla napěněná ještě od našeho ranního rozhovoru.

"Co myslíš, že dělá...přišel z práce a zase šup na gauč".

"Třeba je unavenej...", nadhodila jsem očekávanou reakci

"Já taky chodím do práce a ten luxus, abych se doma válela, to si dovolit nemůžu. Já i doma musím makat. V deset už skoro padám na držku a on? Usmívá se z toho gauče...Tak si prý Jani běž lehnout, nevypadáš dobře..."

"Co to chlastáte za blafy?" otočila do sebe moje Lambrusco

"Ani to víno neumíš pít", řekla Petra

"Ani toho svýho chlapa si neumíš vychutnat", přidala jsem se já

"Mám já tohle zapotřebí. Přišla jsem si k vám pro podporu. A vy?! Jste fakt hnusný krávy", zvedla se k demonstrativnímu odchodu

Lázeňští staříci popadli hůlky a opustili kavárnu. Ani čaj nedopili.

"Sedni si, ty jedno nerozumný tele", stáhla ji Petra zpátky do proutěného křesílka.

"My jsme ti přece chtěly, něžným způsobem, říct, že máš doma poklad, a ani o tom nevíš", pokračovala už smířlivějším tónem

"Jednu vídeňskou kávu", kývla Jana na procházející servírku

"Ctěla bys mladýho chlapa a objednáváš si kafe se šlehačkou jak nějaká stará baba...", brblala Petra proti jejímu výběru.

"To je moje věc, tyhle vaše patoky mně nechutnaj"

Její urážku už jsme neslyšely...spadla čelist, v mžiku vyschlo v ústech....vešel ON

"Ty vole, to je pěknej chlap", řekla do vyschlého ticha Jana.

Možná padesát, možná o deset víc, to v tý chvíli nebylo vůbec podstatný. Prošedivělé vlasy a nádhernej úsměv, tolik šarmu v nějakých 180 cenťácích výšky. Záviděly jsme dívčině, které úsměv patřil, a která přišla s ním.

"Tak takovýho bych si opečovávala, hejčkala..." řekla zas Jana, chtěla nás zpátky.

"A je ti jasný, že takovýho, přesně takovýho... doma i máš?!!", už jsem to nevydržela ani já

"Kdybys nebyla taková hašteřivá a kyselá huba, tak by se na tebe taky takhle cucil", doplnila mě Petra, dopila a objednala červené víno pro nás všechny.

Podívaly jsme se k sousenímu stolku, kde seděl ON s ní.

"Je to úplně obyčejná holka, nic moc", řekla jízlivě Jana a odstrčila sklenku s vínem

"Nespala bych pak...", a dopila svou, už vychladlou, vídeňskou kávu.

Dívka, co seděla s ním byla možná obyčejná, ale měla neobyčejně krásný úsměv.

On ho dokázal vykouzlit, ona mu ho ráda věnovala.

Z rádia pěl Walda, jako na zavolanou, "Když jdou na mužskýho léta..." Upíjely jsme víno, poslouchaly a koukaly na NĚHO jako na největší doják... viděly jsme se na jejím místě.

"Holky, víte co?", řekla Jana po chvíli

"Já jdu domů objevovat ten svůj starej poklad", a usmála se tak krásně, skoro jako ta co byla s NÍM.

http://www.youtube.com/watch?v=VHGgdmx9cEE

 Když jdou na mužskýho léta, což se může stát i nám,
když se čáry v jeho tváři podobají roklinám,
když má duši hodně popsanou,
jen torza lásek zůstanou
a jeho řeka míří k mořským písčinám. Když jdou na mužskýho léta


Když jdou na mužskýho léta a a když se tu dlouho rval,
když jdou na mužskýho léta nebaví ho věčně cval,
chce žít krokem někde za scénou,mít svojí tornu zasněnou
Ať svěžejší to táhnou dál


Takhle otevřít si knížku s jednou rukou za hlavou,
usnout lehkou línou únavou,
zajít ke starýmu křížku, cestou sladce loudavou
a žít zábavou, jen zábavou.


Jenže když si splní přání a má ticho, čas a klid
a moh´ by si bez starosti žít
pak jen svůj něco shání,asi to čím do teď žil
než si najde cíl , zas najde cíl


R.Když jdou na mužskýho léta, teprv je to vážně chlap,
strašně rychle zapomíná, kdy ho život kous a škráb,
místo kouzla tichých večerů, zas tahá lidi z malérů
a vůbec neuznává slova "stár" a "sláb".

Když jdou na mužskýho léta a a když se tu dlouho rval,
když jdou na mužskýho léta a moc mu už nejde cval,
stejně nežije jen v úvahách a sebe sám si zapřahá
a do posledka táhne tu svou káru dál.

A káru svou si táhne dál…

 co si o možné převýchově muže myslí (ůj oblíbený PhDr. Petr Šmolka

"Těžko, některého muže lze však alespoň směnit, směnná hodnota mnohých se však blíží nule, takže za ně nic moc nedostanete. Jen žena naivní se zanáší představou, že by se ten její snad mohl i změnit. Některým ta víra (v rozporu se zdravým rozumem a vlastní zkušeností) vydrží i pár let po svatbě. Žena moudrá naopak doufá, že se její manžel nezmění; dobře ví, že by to byla zřejmě pouze změna k horšímu. A tak si raději váží toho, co má".