Víme, kudy a jak vchází, čím prochází, co s náma provádí, ale kudy - sakra - vychází?
Láska vchází po špičkách, ve snech, v představách, za pět minut dvanáct, znenadání, jako blesk z nebe...
Můžeme ji nasát, načmuchat, vyslyšet, zřít...
Pustíme ji ať....vejde
a o jejím dalším putování s jistotou víme jen to, že prochází žaludkem.
"Utáhl mě na vařené nudli!", hudruje jen tak na oko. Ví moc dobře, že tohle žaludkový období je obdobím, na které se bude vzpomínat s láskou.
Chytrá žena ví, že přes vařečku vede klíč k mužskému srdci. Vůně linoucí se z kuchyně tuláka zaručeně vždycky přiláká domů, kde ho čekají oblíbené lahůdky, cítí se pak náležitě oceněn a v bezpečí. Chytrá žena ví, že od uspokojeného mužského žaludku může žadát téměř cokoliv.
To jsou ty chvíle, na které muži vzpomínají nejraději. Oblíbená lahůdka čeká v objetí vidličky a nože na stole, vychlazené pivko, a žena opřená o kuchyňskou linku s úsměvem očekává, kdy si muž řekne o repeté. Protože navařila tolik, že se samo sebou rozumí, že přidat si může kolik jen chce.
Pokud věříme, že láska prochází žaludkem, pak už pouhé stolování by mělo být flirtem. Pěkně upravený stůl, čistý ubrus, ve váze čerstvá květina, u každého talíře umě složený ubrousek...i když se muž zlobí, že tyhle sarapatičky jsou k ničemu, je rád, že je to všechno kvůli němu. S láskou prostřeno, s láskou naservírováno, s láskou připraveno... a s láskou snězeno
Není to moc slané, chutná ti to? Chceš přidat? Mám ti ještě otevřít pivo, vezmeš si ho pak k televizi?
Ani slovo o tom, že hodinu stála frontu v masně, že na knedlíky zadělávala před šestou, a aby zcela využila teplou troubu - upekla štrůdl. Proč taky, dělala to všechno s láskou. S láskou, která je spojila.
Milovala to jeho spokojený odříhnutí a poplácání po plném břiše: "To jsem si dneska pošmáknul".
To stačilo, aby věděla, že ji miluje, že je mu s ní dobře, že ta láska opravdu prochází žaludkem...
Dnešní instant doba nepřeje pachtění kolem dokonale vybavených kuchyní, které se jen smutně lesknou. Musí zůstat jako nová, když stála tolik peněz.
Muž těžko i zahlídne záda svojí ženy, která se naleštěnou kuchyní jen mihne, natož aby za sporákem trávila dlouhé minuty...
Proč taky?
On si něco dá v práci, děti ve školce, školní jídelně nebo si něco na zub prostě koupí.
Není čas. Ani na žaludek, ani na lásku, která vešla, aby došla do prázdného, kručícího žaludku mučeného instatní stravou....brrrr o jdu o dům dál, ale kam...
Kam odchází, kudy putuje láska, když projde žaludkem?
Tlustým střevem a do konečníku?
Kudy a jak se dostane ven?
Možná, že už se u vchodu pozná, že vcházet se nevyplácí...
Ten krásně prostřený stůl, plný... s láskou připravených lahůdek, a rodina za stolem a ubíhají čas byl všem šumafuk, protože byli spolu, povídali si, jedli, a vychutnávali...to byla ta láska, která vešla a bylo jí tak dobře, že zůstala. Neměla potřebu hledat cestu jak dál, co potom, co pak.
To my žijeme se stopkama, ve sprintu se ptáme...a dál? Vyvařovat někomu?! A s láskou?! Na to není čas. A polykáme digestiva a ptáme se proč nás tak bolí u žaludku, a proč se necítíme tak jako tenkrát, dřív. Bude to tím, že strava tenkrát byla jiná? Lepší, zdravější?
Kdepak - byla s láskou připravená.
Nemusíme se o lásku bát, najde si do nás cestičku sama, ať už sklouzne po řasách, nebo po ušním lalůčku, nebo šimráním kolem pupíku...
jenom jí dobře navařme, aby se jí u nás zalíbilo. Aby zůstala. Napořád :-))
