Hladina touhy, díl 4.

díl 4. Moře smývá hoře

 I.

Valentýna se protáhla, promnula si oči....na prstech zbytky řasenky - a pak, že tahle se nedrolí. Vydrží i slzy...slibovala reklama.

Autobus stál na parkovišti, mezi hloučkem rozespalých a na moře natěšených turistů, zahlédla Zitu. Popíjela kávu z plastového kelímku a hleděla jako ostatní na moře. Valentýna si sundala tlustý svetr, pod kterým měla jen tílko. Zachytila pohled puberťáčka se špinavou čárkou pod nosem jak jí čučí na prsa. Mrkla a usmála se....nestačil se otočit tak rychle, aby nezahlédla červeň v jeho poďobaném obličeji.

Zita na ní mávla...první káva u moře... takové pozvání se neodmítá.

"Teda ty ses vyletnila", prohlédla si její nahá ramena nová kamarádka

"Už je ti líp?"

"Určitě", usmála se a zahleděla se na moře. Už jen pohled na něj má léčivé účinky. Co teprve až se do něj zachumlá.

"Je to krásný viď? To mi v Čechách strašně chybí, že nemáme moře", řekla Zita a zvedla ze země kelímek, který se odmítal vměstnat mezi ostatní odpadky, již tak přetékajícího koše.

"Jsou to ale děsný prasata ti Chorvati, my bychom si toho moře určitě vážili víc", řekla starší žena v puntíkovaných šatech z Quelle.

"Tím bych si nebyla tak jistá", odtušila Valentýna.

"Dámy tak dokecat, dočůrat, jede se do hotelu", svolával osazenstvo jeden z řidičů.

"Uff, ten je jak můj starej, ani tady mu neuteču", zasmála se šmrcovní šedesátnice.

"Tak se mi zdá, že jsme tady samý zoufalý bejvalý manželky", pobavaně si notovala Zita

"Zoufalý to určitě ne", vracely se Valentýně ohníčky do očí - nebo že by se v nich odráželo vycházející slunce? Rázovalo si to přímo z moře a slibovalo krásný den.

Je dobře, že jsem sem jela, řekla si pro sebe Valentýna.

"Tak šup šup, nestát, naskákat do autobusu. Sakra baby, takhle se nikam nedostanem a já se chci taky vykoupat!"

Vypadá přesně jako můj manžel, pomyslela si. Bylo to vůbec poprvé, kdy si na něj vzpomněla. Jako poslední se po schůdkách protáhla přes jeho břicho... všiml si jejího pohledu

"Zapomeň kočičko, já jsem ženatej a věrnej" a plácnul ji špásovně po zadku.

Valentýna dosedla vedle Zity a autobus se rozjel.

"Víš co jsem si jistá, že tohle bude skvělá dovolená!" V tu chvíli si to mysleli všichni.

II.

"Hele, máme pohled na moře", zajásala Zita

"A taky do ložnice", doplnila pobaveně Valentýna a ukázala na otevřené okno do protějšího apartmánu, kde v miniaturních slipech - na zádech - odpočívala obrovská, chrápající velryba...

"To jsou asi ty cykády, jak se o nich psalo v prospektech", rozchechtala se naplno Zita.

"Jdem se vykoupat?" zeptala se skoro zbytečně Valentýna.

"Ale bez plavek", dala si Zita ruce v bok

Na pláži byly samy. Svlékly se rychleji než u doktora.

"Je to děsně studený", zaskuhrala Zita, jen co jí moře objalo kotníky. Věděla, že už ji nepustí, že si ji obtočí celou a zastaví se až na šíji.

Valentýna šla do vody tak rychle jako do jeho náruče, bezmyšlenkovitě, s neuspokojenou touhou.

"Je to nádhernýýýýýýý", zakřičela šťastně do prvního mořského rána Zita.

Pokračování Vás čeká na blogu Alice Barešové   alicebaresova.blog.iDNES.cz

kde najdete i předcházející díl:

http://alicebaresova.blog.idnes.cz/c/76816/Hladina-touhy-3.html