Přitáhla kolena blíž k břichu v bláhové naději, že bolest ustoupí.
Za oknem ubíhala odpolední krajina. Přetáhla svetr přes kolena, schoulila se do klubíčka a chtěla zůstat takhle zaklubená až k moři. A až tam se rozmotat vstříc vlnám, osvěžující slané nekonečnosti a volnosti po které tak toužila...
Podívala se na ženu vedle sebe. Usmála se. Je hezká, napadlo jí okamžitě. Proč taková ženská jede sama k moři, to nemá chlapa, děti, kamarádku?! Jak říkala, že se jmenuje? Zita...Krátké, vlnité vlasy s mahagonovým přelivem, souměrná tvář, krásné oči. Když na ni Zita, které zkoumavé pohledy nemohly ujít, pohlédla, zastyděla se a odvrátila pohled. Ale Zita se znovu usmála, svlékla lehký svetřík a rozbalila svačinu.
"Já pořád musím něco zobat, jinak je mi v autobuse špatně", řekla skoro omluvně. Valentýna se zdála být pohledem i myšlenkami nepřítomna.
"Co děláte? Myslím jako povolání..", řekla s plnou pusou Zita a druhou rukou sbírala neposlušné drobečky z klína.
"Jsem novinářka", řekla Valentýna a rozbalila "Studentskou pečeť" a nabídla Zitě.
"Na nervy a na tykání", řekla a potlačila slzy, které se jí znovu, nečekaně draly do očí. Asi jsem fakt blázen jak mi on pořád tvrdí, pomyslela si, kousla se sice preventivně do rtu, ale nepomohlo to.
"Já bych sladký neměla....Ale je to dovolená, tak se všechny zákazy rušej ", řekla Zita, chroupala čokoládu a koukala na ty slzy s pochopením a trpělivostí ženy, která ví o životě taky své.
"Jestli je to kvůli chlapovi, tak to nemá cenu. Žádnej chlap za to nestojí. Bude jinej. Vždyť jsi mladá. Co mám říkat já"
"Nezlob se, ale nechci o tom mluvit", přerušila Valentýna další konverzaci a opřela hlavu o sklo a přivřela oči....jen tak ho může přivolat
Přistoupil k ní, rukou přejel od krku až k zadečku a přitáhl si jí blíž k sobě, políbil ji na pootevřené rty, ten spodní lehounce stisknul zuby, poté ji rozepnul džíny a bez varování ji rukou zajel do kalhotek...Nečekaná vlna vzrušení jí přinutila k výkřiku.
Otevřela oči, její svět byl pryč a na ní - v němém úžasu - civěla půlka autobusu, ještě že ruka byla schovaná pod svetrem...
A jak to bude dál se dočtete na blogu Alice Barešové :-)) alicebaresova.blog.iDNES.cz
Kdo nestihl díl první, startovní, tady to může napravit: http://alicebaresova.blog.idnes.cz/c/76700/Hladina-touhy.html#t2
