tak co si dáte....?
Jen vodu panáčku. Z vodovodu....
To jsou teda hosti. Ušklíbnul se, a před babkou přistála sklenice s teplou vodu.
Ať se třeba posere....
Spráskla ho pohledem a vytáhla z kabelky plastovou nádobku. Odklopila víčko...
"Doneste mi nějakej velkej talířek..na tu buchtu."
"Tady nemůžete jíst svoje jídlo, koukejte to, matko, zase schovat!"
Zašklebila se bezzubými ústy...otřásl a odběhl pro talířek.
Naskládala pečlivě kousky buchty na na otlučený RaJ.
"Děvčatáááááááá", zakrákorala na přicházející skupinku babek.
Nejtlustší ani nedosedla a už vytahovala z potrhaný igelitky termosku.
"To je kafe nebo čaj? Víš dobře, Růžo, že kafe smím jedině bez kofejnu..."
"Je to mátovej čaj, je to prej dobrý na trávení a já prdím kudy chodím."
Prošedivělé dámské osazenstvo se rozchechtalo... A znělo to děsivě.
Však se taky kluci u vedlejšího stolu se otřásli:
"Ty vole, to jsou čarodějnice! Nekoukej se tam, nebo nás sežerou"
Na stole dam se zatím vylouply sušenky, řízky, instatní bábovka, cuketové karbanátky a urologický čaj.
"Já holky můžu jen ten..," řekla skoro omluvně
"Holky dáme si brambůrky, měly je v Penny v akci." Tlustá Růžena vytáhla tři ohromné balíky na stůl.
"Dámy tohle je slušnej podnik, pokud všechno nezmizí z toho stolu, tak vás nakopnu, pardon poprosím, abyste odkráčely..."
Číšník stáhl nesmlouvavě rty a zahleděl se někam dál. Přes jejich ztrvalené hlavy.
"Já bych si ,prosím, objednala...", pípla nepřirozeně vyzáblá stoletá stolovnice.
"Ano....?" Usmál se a zalovil pro blok a tužku.
"Vodu - na ten čaj, kdybyste mi mohl uvařit. Nejlepší je vosmdesát stupňů, tak asi tak, přineste to do velkýho hrnku. Cukr nemusíte nosit, ten mám..,"řekla pyšně a vytáhla ho kilové balení.
Zaúpěl a zhoupl se v kolenou.
"Mně taky vodu....studenou", ozvala se směle další dáma důchodového věku.
"A mně skleničku...na víno, který mám s sebou, řekla pyšně další a na stůl postavila láhev levného stolního vína.
"To snacha přivezla z dovolený v Chorvatsku. Prej to stálo majlant"
Otočil se na podpatku a namířil si to přímo k vedoucí.....
"Ty báby jsou na zabití. Přinesly si s sebou žrádlo i pití. Já bych je vyhodil. A rád.... Smím?"
"To nejde, Bohoušku - musíte je tady vytrpět, buďte slušný a mějte trochu úctu ke stáří...kdo ví, jací budeme my", usmála se soucitně nad jeho brunátnou tváří.
Vyšpulila na něj zadek a klidně se vrátila ke sčítání lahví.
"Panáčku, kde je ta voda, za chvilenku začnou hrát tu našíííííí dechověnku", zapištěly ženštiny sborem.
"V pekle ať se smažej, babice", pomyslel si vztekle. A při myšlence, že večer teprve začíná mu tělem projela křeč a chtělo se mu zvracet nad osudem za 15 tisíc hrubýho.
"Holky, se dneska plánuju děsně opít!", zahrála afektovaně opilecké škytání jedna z dam...
"Já bych si dala kafe se šlehačkou... "
"Si blbá, Blážo, dávat si tady kafe. Nebudeme jim cpát prachy. Dáme si doma, tady to beztak šiděj..., mám doma tu šlehačku z Lídla, ve spreji."
Sálem se rozezněly "Tři bílé břízy" a do "holek" jako když vjede sto čertů, dvěstědvacet voltů. Korpuletní Růža vyskočila a rozvlnila se v ohromných valcových vulkánech vstříc pobledlému číšníkovi, který na tácku nesl sklenice s horkou vodou. Na ten čaj.
"Nesahejte na mě!!!!", zařval v šílené předtuše. Tác přistál na stole, obsah sklenic se rozlil po smrkově zeleném ubruse. Marně. Už si ho nesla.
Smýkala s ním po place, a když začal kopat nohama, aby projevil vzdor, přitiskla mu obličej do obrovského géčkového výstřihu. Tak takhle skončí? Takhle vypadá smrt?! Přilepil se na zpocená naďra a poslední co zahlédl byla krajka od blankytně modré podprsenky. Padák.
Probudil se na stole, ta velká prsatice byla nejblíž, ostatní dámy rozestavěné kolem, jako sudičky. Bílé, odulé, vrásčité tváře se špatně domalovaným obočím se zvědavě přibližovaly blíž a blíž.
Zavřel oči až víčka zakmitala v křeči. Nééééééééééé.
"Pepíčku vás ten důchod nějak vzal", opatrně otevřel jedno oko. Byl připraven ho- v případě hrozícího nebezpečí- zase hned zavřít.
Nevěděl kde je, která bije.
"Vždyť to není konečná. Budete chodit do parku, nebo s děvčaty na tanečky a pak se stavíte tady u nás na panáčka...Jak já vám závidím. Já se svýho důchodu ani neužiju."
"A už nepijte, a rozbalte si ten dárek", usmála se mladičká skoro vedoucí a pomohla mu se zvednout.
Mokrá utěrka z čela sjela do rozkroku. Na světlých kalhotech se rozpila obrovská mapa. Přesně v těch místech. Překřížil nohy. Marně. Viděly to všechny.
Mařena ze skladu mu do mokrého klína hodila balíček převázaný růžovou stuhou....
Cukl štítivě lesklým provázkem. Copak nevědí, že má řidičák na náklaďák, že byl dva roky na vojně a má dvě tchýně?! Růžovou z duše nenáviděl.
A to už v ruce třímal obrovskou termosku ve tvaru urny na které stálo zlatým písmem:
"Na věčné časy a nikdy jinak"
