Už navždy ( a ráda) budu holkou z Chebu. To město, na západě naší vlasti, je v mém srdci, ať si občanka píše, co chce. Jiné, stovky kilometrů vzdálené bydliště - jiný kraj, ale pořád vás to táhne domů, úměrně přibývajícím rokům. Nechci nikomu vysvětlovat, proč mě tak okouzlil zrovna Cheb – prostě já to město, kde kdysi dávno zapíchli Albrechta z Valdštejna, miluju.
Celý karlovarský kraj. Zůstal tam kus mého života, z kterého bych, i kdybych tu možnost měla, neodkrojila jediný, byť okoralý, kousíček. Stálo to za to. I nedávné volby. Pravda, volební lístek jsem vhazovala do volební urny v jiném městě, v jiném kraji, ale moje volební ideály jsem spojila s Doktory (Hnutí Doktoři pro lidi pozn.aut.), byť jsem jim hlas fakticky dát nemohla, měli ho. Jejich, prakticky z pitevny vzešlá, mladá strana v těchto volbách slavila úspěch 9,56% hlasů jim zaručilo 4 mandáty. Ale čísla nejsou důležitá v naší zemi, tady vládnou barvy. Na podzim lze sice očekávat nával barev, střízlivějších, pravda...a na listech, ne v politice. Stesk po černo-bílém světě jsem řešila osvědčenou medicínou – filmem pro pamětníky. V přestávkách jsem, s hrůzou, sledovala tu množstevně,hrozivě oranžově se zabarvující mapku naší malé vlastičky. Oranžová ji sežrala , vážení, s velkou chutí - pomalu celou. Občas v hysterických záškubech, v posledním tažení modrý fénix lapal po dechu a po nějakém to hlasu – „prosím“ za staré dobré časy. Jaké – to už zapomněl jaksi dokazovat - během let minulých -tak dostal, jak jinak, po zobáku. A když už mi přestala ta lidová oranžová tak hodně vadit, od západu začalo přibývat – červených skvrn! Pocítila jsem zradu, a to z mého rodného kraje! Neměla jsem se komu vypovídat ze svého politického hoře, protože moje nejbližší okolí jednak kašle na ideály, a jednak nehlasuje. Z nějakého důvodu přestalo věřit, že to má smysl. Vždycky to má smysl, myslím si já, a kontaktuji známého doktora, jež šel do voleb s ideály podobnými mým. Přichází studená sprcha – pro moje ideály. Team pro operaci je určen, a je potřeba pracovat a operovat, tu naši zuboženou politiku, která je v akutním stavu, s barvami, které jsou holt k dispozici. „Ups“, jak by řekla má dcera. „Do pr… „ bych nejraději řekla já. Máme platit za to, že nás bude operovat…dr.Cvach?!
