Smět konečně přeskočit všechna ta okázalá a zbytečně zdržující slova. Už už zabořit hlavu a touhou navlhlou lávkou se spustit do tajuplné, dosud neprozkoumané jeskyňky. V šeru rozkoše zběsile mrskat jazykem jako mrštná ještěrka ocáskem a bláhově doufat, že bod G už je na dosah. A pak cestou zarostlou a trnitou prodrat se zpět na hladinu
a potvrdit si ve slastně přivřených víčkách, jak moc je žádoucí, vnořit se znovu, cupovat a cupovat, až budou chlupy lítat.
Zvedla hlavu a za krkem ucítila tupou bolest. Jo, spát ve vaně a probudit se v ledové vodě ve tři ráno se nevyplácí. Kolem krku obtočila šálu, zabořila do ní odevzdaně bradu a zašilhala ke svazku papírů. Jsou tam. Zkrabacené od včerejšího koupání s němou výčitkou v barevně podtrhaných řádcích. Klepla se jimi do tváře, v toužebné snaze seřadit neposlušné učivo do správných odpovědí. Řidič autobusu rozespalým podzimním ránem uháněl v rytmu dechovky a vesele si notoval. Tohle se fakt nedá! Uvědomila si, že křičí nahlas a je před celým autobusovým publikem, které chce podřimovat, dospávat, snít, snídat … za hysterku. Být či nebýt? V té chvíli si přála definitivně to druhé. Zapřela hlavu do sedačky a našponovala celé tělo v protestu k dějům budoucím. Nechtěla už usínat pozdě, vstávat brzo, jíst rychle, u zkoušek trpět nekonečně. Mám tohle zapotřebí? Ne! Ze spleti vzdorných myšlenek ji vytrhla mlaskavá pusa páru sedícího na sedadlech před ní. No prosím. Tady se to vesele olíbává a jak je toto vůbec možné. Co má ona… v té chvíli ztratila niť svých myšlenek a věnovala veškerou pozornost dívčině tváři z profilu. Ucho měla poseté množstvím chloupků, různé délky, tloušťky a temperamentu. V rámci líbacích procesů vztyčených jak profesorský prst, který nepromíjí polovičatost. Nikdy. Dívčina našpulila rty k dalšímu z polibků a nad horním rtem se jí roztančil knír, za který by nejeden pubertální hoch byl rád.
Ta přirozená, chlupatá náruživost probudila její zájem a svedla myšlenky lépe než šálek horké kávy. S mlékem a bez cukru. Sedadlo vedle ní bylo prázdné, ač měla hedvábně hladký klín. Bez jediného chloupku. S vášnivým zaujetím, plná nápadů, se spalující touhou po dokonalosti, protože jen ta přesvědčí vrtkavé štěstí, aby se konečně zabydlelo.
Na cestě z chloupků, teď najednou chápala života mělkou hloubku. Totiž…
Lze tančit, chybovat, líbat, milovat, smát se a se životem se prát. Stačí se nadechnout zhluboka, z kolen se zvednout, vnořit se znovu, cupovat a cupovat, až budou chlupy lítat.
