Každý z nás má svůj blog, svůj prostor, svůj názor a otevřené dveře..pro diskutující a pro své kolegy blogery.
Nechtěla bych psát o tom jestli je úroveň blogů na iDNES.cz vysoká nebo mizerná...jednak pro to nejsem kompetentní, a jednak bych mohla být (a právem) podezírána ze zaujatosti. Většina z nás píše s chutí a to je, podle mně, vynikající a nutný základ. A pak vždycky je tu možnost výběru číst - nečíst.
Ani nechci psát o tom, proč někteří kolegové blogeři pod svými články nepovolují diskuzi. Někteří pro to mají velice pádné důvody.
V poslední době jsem se setkala s názory, že je směšná a falešná kolegialita, která vládne mezi blogery na iDNES.cz.
Za sebe upřímně tvrdím - není. A doufám, že kolegyně a kolegové blogeři si najdou čas, aby se k tomu vyjádřili - také upřímně.
Já kromě toho, že píšu svoje články, čtu i blogy svých kolegů. Mám své oblíbené (a jejich počet se, k mé radosti,neustále zvyšuje), takže je vždy obejdu, abych si přečetla, co napsali nového. Není v tom špetka závisti, naopak jsem zvědavá jak se oni poprali s aktuálním tématem, zajímá mě jejich názor. Nemůžu přece jako kvočna jen sedět nad svým článkem a čekat, že svět přijde za mnou. Chodím na návštěvy, přečtu si, popovídám, pochválím...proč ne, to se na návštěvách dělá. Možná někteří ze slušnosti, ale já ne, když se mi něco nelíbí, tak to i řeknu, nebo se zeptám, jak to či ono bylo myšleno. Většina blogerů, které já navštěvuji, komunikaci přímo vyhledává, protože nám všem dohromady je jasné, že bez toho, aniž bychom věděli víc...nemůžeme jít prostě dál.
Pokud si budete chtít udržet dobré pracovní místo, je neustálé vzdělávání se, učení podmínkou jak v konkurenci přežít. A i schopnost komunikace je pro přežití nutná. Lidi spolu navzájem musí komunikovat, jak bychom se jinak dozvěděli, co nás štve, trápí, těší...vysvětlili si nedorozumění, protože jedno napsané slovo může být přečteno dvěma způsoby.
Jeden diskutér mi vytkl "falešnou solidaritu" jednomu mému kolegovi blogerovi. Nebyla falešná, dát někomu podporu, odkaz na jeho článek pod mým, povzbudit, potěšit....to je kolegialita. My blogeři jsme na stejné lodi, která pluje pod vlajkou iDNES.cz - to nám je společné. Jako i touha psát, vypsat ze sebe co nás těší a co neskutečně štve a pak si o tom chceme povídat, abychom dostali zpětnou vazbu...možná nás všechny může potěšit stejná věc. Třeba úsměv.
Setkala jsem se i s názorem, že bychom měli svým psaním směřovat k tomu, abychom druhým udělali svět lepším, když už né svět, tak alespoň každodenní všednost. Ale to není v naší moci. Nejsme kouzelníci, nemůže lidem říkat co mají dělat, jak se mají chovat, aby byli šťastní, protože ani my sami to nevíme....Každý člověk je osobnost a pokud si z našich článků vytáhne něco co mu zlepší den...co ho rozesměje, přinutí k zamyšlení....splnili jsme zadané. Nemůžeme a nesmíme víc.
Virtuální svět je prý nebezpečný...ale ten blogerský na iDNES.cz je skutečný, to jsou lidi, kteří pod plným jménem, fotkou se smějí, politizují, filozofují, zavádějí, svádějí, provokují, sčítají,odečítají....prostě žijou. Já na svoje kolegy blogery dopustit nedám, ač nás často dělí kontintenty, pojí nás chuť psát, stali se z nás přátelé...
Vytýkána nám je honba za karmou. Já jsem si jista za moje oblíbené blogery, že nejsou honiči karmy. Velký nos možná velkého ducha značí, ale vysoká karma neznamená kvalitní článek. A můžu říct za sebe, že ty srdíčkový smajlíci, které občas dostanu v diskuzích pod články, mě zahřejí víc, než celá ta karma :-))
