Opravdu jen malá hrstka čtenářů napíše pozitivní ohlas, pochválí autora „jen tak“. Většina lidí sedne a napíše svůj příspěvek ve chvíli, kdy mají vztek na celý svět.
Kritik má za úkol kritizovat, nacházet chyby, a pokud jde o kritiku konstruktivní, v tom případě navrhovat i řešení. Kritika blogů na iDnes.cz je často směrovaná přímo k osobě autora s cílem ho zasáhnout, ponížit a vzít mu chuť v psaní pokračovat. Autor se ocitá na křižovatce, mám vůbec pokračovat v psaní, a pokud ano, tak psát pro čtenáře, nebo se chtít zalíbit kritikům. Či s psaním zcela přestat, jak sugeruje osoba skrytá pod pláštěm anonymního nicku. Kdo je ta osoba, kterou baví do autora se navážet, kritizovat ho a hanit… Osoba, které si chce udělat „jméno“, chce se stát známým a to se mu povede mnohem rychleji, když bude vládnout břitkým a kritickým jazykem, než když bude chválit.
Kritika, která motivuje, pomáhá růst, zlepšovat se…ano to je kritika, která nás nesmí naštvat. Takovou bychom měli přijmout s tím – fajn, dneska se mi to moc nepovedlo, ale příště to bude lepší. Jeden můj kolega bloger například moc hezky fotí, svoje blogy doprovodil, dle mého laického oka, pěknými fotkami, ale ouha, odborné oko kriticky se mhouří, čelo se krabatí. Kolega se nehroutí, ba co víc, rozhodl se zapracovat na kvalitě svých fotografií. Tleskám kolegovi i kritikovi, který tuší, že autor má skryté rezervy, že může víc, proto pošťouchne, posune o jeden schůdek výš. Je zcela normální, že neuslyšíme jen slova chvály, že náš život se nebude odvíjet přesně tak, jak jsme si naplánovali. Chce to povznést se nad „cupující kritikou“ a naučit se usínat bezstarostným spánkem – nejde o autorskou chladnokrevnost, namyšlenost či aroganci, ale jen o čistý pud sebezáchovy.
Ponechala bych zcela stranou „kritiky“, kteří se zabývají vzhledem, rodinnými poměry, sociálním statutem autora, protože zde chybí snaha být autorovi, ať už svými zkušenostmi, názory, nápomocen, jediným cílem je zneškodnit protivníka, který si dovolil dát veřejně průchod svým emocím. Dovolil si vyjádřit svůj názor. A protože „kritik“ takovou odvahu nemá, v domnělé anonymitě střílí své závistivé šípy. Tvrdím, domnělé, i když není známo jeho civilní jméno, řekne o sobě - svými zbabělými útoky -hrozně moc. Autor často své síly soustředí na obranu, která je marná, protože „kritikovi“ nejde o komunikaci, jde mu o nadvládu, ponížit jej a udusat autorovu touhu psát. Nesmíte mu tu radost nikdy dopřát. Pořád si opakujte, že není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem. Tak jako jedno jídlo, byť uvařeno kuchařským mistrem s láskou, nemůže chutnat všem…nemůže jeden blog, jeden fejeton či jedna knížka získat úsměv, pochvalu, palec nahoru od všech.
Svět je krásné místo k žití, bohužel jen na dobu určitou. Nekazme si ho vzájemnou nevraživostí, závistí. V každém z nás je kousek autora i kritika a vždy by se měli snažit najít společnou řeč, protože existence jednoho bez druhého nemá smysl.
