Vyhladovělá z plavání, zatoužila jsem po šunce. Kvalitní, chutné, nešizené. A tak jsem cestou domů zamířila k pultu s uzeninami v areálu blízkého supermarketu. Stoupla jsem si do fronty a trpělivě čekala, až na mě přijde řada.
Paní přede mnou využila místních slev a nakupovala: jitrničky, jelítka, uzená kolínka, párky. A prodavačka ochotně snášela a kupila. Pak si po pilátsku promnula ruce, to aby se mastnota pěkně vstřebala a s nákladem se přesunula k pokladně. To už jsem začínala být ve střehu. Tak která to bude? Ta po pravici, či ta po levici? Která prodavačka bude účtovat?
No jistě, ani jedna. Předtucha se potvrdila. Zase mi nezbude, než otestovat své asertivní dovednosti.
"A co pro vás?", optala se mě slečna prodavačka. "Dvacet deka Váhalovy výběrové šunky a vezmětetoprosímtímsáčkem," vyhrkla jsem. "Co???" "Abyste tu šunku vzala sáčkem," artikulovala jsem tentokrát zřetelně. Nechápavě na mě zírala, jako by se v životě holou rukou masných výrobků nedotkla.
"No, já jen že před okamžikem jste stejnou rukou brala jitrnice a peníze, tak abyste v mém případě použila ten sáček, co držíte." deklamovala jsem polopatisticky. Mikrotenem hrábla do hromady šunky a vztekle mrskla pytlíkem na váhu.
Zcela bezelstně jsem se jí optala na důvod kyselého výrazu, kterým celý akt provázela. To jsem si ale naběhla. Prodavačka po pravici, zdánlivě nadřízená, do které jsem mimochodem vkládala tajné naděje, mě zpražila pohledem. Mít místo očí samopal, je v mžiku po mně.
Prý že si to představuju strašně jednoduše, že těch pár gynekologických rukavic, co fasují, nic nevydrží, ony že obslouží 300 zákazníků denně a jak to teda mají dělat?
Vím já? Mě momentálně trápí jiná věc. Příští týden jdu na preventivní prohlídku na gynekologii. Co když paní doktorka ...
