Že při plánování cesty do jihovýchodní Asie nakonec zvítězila Kambodža, to už víte z Kambodža 2016/1. Volba to byla dobrá. Úžasná země, úžasní lidé.
Každý cestovatel má několik míst, která jsou, dá se říct, povinná. Jedním z nich jsou chrámy v Angkoru. Monumentální, tajemné, džunglí protkané. Produkt Khmérské říše, jedné z nejvýznamnějších mocností jihovýchodní Asie od začátku devátého století do poloviny století patnáctého.
Angkor Wat, údajně největší náboženská stavba světa, nejmonumentálnější, nejcennější, nejvýznamnější, symbol Kambodže.
Nebo chrám Ta Prohm, svíraný chapadlovitými kořeny mohutných stromů.
Banteay Srei, aneb "citadela ženy", chrám postavený z narůžovělého kamene, vzrůstu malého, kouzla nesmírného. Reliéfy jsou tak jemňounké, že podle legendy musely být dílem ženské ruky. Jako ženy jsme se tam cítily dost dobře. Takže na tom asi něco bude.
Další chrám, který stojí za zmínku je Beng Mealea. Ten se pere s džunglí o místo na slunci. Sice s malinkým přispěním člověka, ale jen do té míry, aby ho džungle zcela nepohltila.
Dostat se k tomuto chrámu znamenalo překonat 68 km z města Siem Reap. Mohly jsme se, stejně jako skupina japonských turistů, rozhodnout pro klimatizovaný autobus. My jsme ale daly přednost našemu dvornímu tuktukáři. A nelitovaly jsme. Bylo to jedinečné. Bylo to okouzlující. Bylo to vzrušující.
Nejen chrámy bojují o přežití. Konkurenční boj vládne i mezi místními obyvateli. Obchoduje se s kdečím. Většina obchodníků je dotěrná. Hlavně děti se svými pohlednicemi, náramky a jinými tretkami.
Bylo to překrásné, ale už jsme se těšily, až vypadneme na méně exponovaná místa. Na mista, kde turisti a prodavači suvenýrů budou v menšině. Východ Kambodže naše očekávání naplnil.
