Fucking dabing, aneb malý jazykový koutek

Porovnávali jste někdy filmy v originále s jejich dabovanou verzí? Já to mám vcelku zmapované.

Je známo, že čeština je jazyk výrazově bohatý. Vezměte si třeba anglické fuck you, které filmový hrdina vystřihne čtrnáctkrát za minutu. Kolik výrazů vás napadne v češtině?  Mě bez rozmýšlení čtyři, a to se pohybuji v té sofistikovanější rovině vulgarismů. Anebo třeba you fucking bastard. I tady vytáhnu z rukávu nejméně tři čtyři z těch uhlazenějších adjektiv.(ilustrační video )

Někdy je ovšem třeba na sofistikovanosti ubrat. To když akční hrdina, tvrďas svalem i duší, v kritické situaci pošle úhlavního nepřítele do háje. Tuto situaci překladatel očividně vyhodnotil zcela neadekvátně. V originální verzi bude určitě neutrální a běžné fuck you, místo čehož si divák může doplnit takový významový odstín, který jeho citlivé duši vyhovuje nejlépe.

Nebo si v češtině pusťte Felliniho Amarcord. Přijdete o nezaměnitelné italské staccato, výraznou zpěvnou intonaci, přijdete prostě o úžasný zážitek. (video ukázka )

Dabované filmy v poslední době programově ignoruji. Samozřejmě v případě, mám-li možnost je shlédnout v originále. Zapomeňte na filmový klub ČT 2. V tak pozdních nočních hodinách je pro mě těžké vnímat cokoli, natož něco náročnějšího a ještě v původním znění. Naštěstí jsou i jiné zdroje, časově přizpůsobitelné.

Bylo by toho víc, co bych našemu současnému dabingu vytkla (stereotypní hlasy; typové odlišnosti; ušišlané sykavky; ano, zlato–ne, zlato ...), ale to až někdy příště.

Pokud jsem se, milí čtenáři, svým nadpisem dotkla jemnocitu někoho z vás, omlouvám se. Připojuji proto variantu pro slabší jedince:

Jděte mi s tím dabingem k šípku!