Výzdoba je naprosto zbytečná, papouškovala jsem dceři - nevěstě, ale jako když do dubu mluvíš. Vedla si dál svou ...
OPOVRHOVANÁ VÝZDOBA
„Výzdoba je zbytečná,“ opakovala jsem několikrát dceři – nevěstě.
Nějak jsem nemohla překousnout současný trend ladění svatby do stejné barvy, výrobu váziček, přáníček, blbůstek, kytiček. Přišlo mi to moc komerční a americké a navíc na to výtvarno a ruční práce já moc nejsem.
„Důležitější je přece atmosféra, zábava, legrace,“ argumentovala jsem.
Nedala se. Naštěstí. Ale možná tím, že jsme si vyjasnily postoje a nakonec se obě shodly na tom, že to není důležité, ale bylo by to pěkné, uvolnil se prostor kreativitě a fantasii.
A, světe div se, mě to začalo bavit.
Vázání srdíček z režných provázků bylo příjemným relaxem, kdykoliv jsem potřebovala vypnout, takže jich nakonec bylo tolik, že už jsme ani nevěděli, kam všude je dát.
„Marmeládu jako dárek pro hosty? No ty ses asi zbláznila! Já ještě ke všem starostem budu vyrábět marmeládu. Víš, kolik by toho muselo být? Na cukroví mám uvařeno z loňska. Letos prostě rybíz sezobou kosi.“
Pádné a rozumné argumenty, které každý pochopil.
Ale!
Ozval se kamarád, že jede pro meruňky, jestli nechci. Cena tak výhodná, no nekup to.
A teď, co s tím? No, něco zavařit a mohl by se na svatbu udělat meruňkový dort. A taky trochu marmelády. A když už bude ta marmeláda, že bychom tedy umyli ty malé skleničky? Vždyť to zas není tolik práce…
A marmeláda byla, a navíc v barvě svatby, byly i nálepky a dokonce i režná srdíčka, a taky meruňkový chcesekake a cupkake (když máme tu mezinárodní svatbu), samozřejmě v barvě, a kytičky a vázičky a svícínky a lízátka a kamínky, zkrátka všechno, na co si chcete vzpomenout.
Výroba všech těch roztomilých nesmyslů se nakonec stala jednou z nejpříjemnějších předsvatebních příprav. Sešli jsme se s neteřemi, sestrami a kamarádkami,poklábosily, čas příjemně uběhl a ještě za námi byl vidět velký a krásný kus práce. Dodnes mi ty nádherné zbytečnosti zdobí jídelnu.
