Moje první první svatba

Ovzduší, duch, duše, duchna... duch dobrého domu a pohostinného srdce hostitelky se nepozná podle neexistujících prachových částic v ovzduší, třebaže to slovo „ducha“ obsahuje... 

AŤ ŽIJE PLÁNOVÁNÍ !

„Ať si nikdo nemyslí, že budu na poslední chvíli šůrovat barák.“ Ne, že bych byla šmudla, ale nablýskaná okna nebyla nikdy mojí prioritou. Věřím, že duch dobrého domu a pohostinného srdce hostitelky se nepozná podle neexistujících prachových částic v ovzduší, třebaže to slovo „ducha“ obsahuje... Naplánovala jsem si tedy okenní kosmetiku nejpozději na „tři týdny před svatbou“. Do tohoto termínu spadaly i závěsy či výměna povlečení, jakož i větší úpravy a čištění zahrady. Dál už se bude jen péct, případně se vytrhne sem tam nějaký plevel ze záhonku.

Krásný plán. Leč člověk míní...

Tři týdny před svatbou se, mimo jiné, pekly perníčky. Mám krásnou fotografii – náš úžasný, velký, nový jídelní stůl, všude těsto, kolem osmnáct spanilých dívčích rukou a za oknem šestero sošných nožek č.41 našich kluků na lešení... (...jen tu fotku nemůžu najít).

Dokázala bych si představit svatbu i bez umytých oken. Chlapci se snažili je uchránit, jak se dalo, ale přece jen, malta je malta. A tak, když se v sobotu před svatbou (rozuměj týden před svatbou, ne v den svatby) sundalo lešení, pár dní jsem sama sebe přesvědčovala, že to nevadí, protože fakt nebyl čas na úklid. V úterý jsem „vyměkkla“. Kdo měl chvíli prázdné ruce, obdržel hadr a kýbl.

A nablýskaná okna zářila do daleka…

SVATEBNÍ AGENTKOU PROTI SVÉ VŮLI

V dnešní době si často svatbu zařizují nevěsta se ženichem sami. Nejsem ambiciózní matka, která si chce vše udělat po svém. Jen tak vyplynulo ze situace, že nakonec většina organizačních svatebních radostí spadla do mé režie. Mladí běhali kolem papírů a povolení (všem nám ujížděly nervy z byrokracie státních úřadů - ještě týden před svatbou nebylo jasné, zda jim všechna povolení budou stačit a nějaká hlava, ještě pomazanější, než pomazaná, si nevymyslí nový papír aspoň se třemi razítky) a manžel a kluci běhali po lešení.

Jen já seděla, zařizovala, koordinovala, mailovala, telefonovala, vymýšlela, realizovala. Nikdy jsem netušila, že bych něco takového uměla. A nutno říct, že mě to bavilo.

Až budu velká, zařídím si svatební agenturu.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
 

První část:  SVATEBNÍ MATKA  zde

Druhá část : ZA DOMOV LEPŠÍ A KRÁSNĚJŠÍ   zde

Třetí část: LEŠENÍČKO, LEŠENÍÍÍ  zde